Házenkářský talent 2014 roku vypiplali v Plzni. Po operaci kolene pak talentovaná mladá házenkářka, dlouholetá opora mládežnických reprezentací, začala sypat branky do interligových sítí v oranžovém dresu Mostu a krátce nato oblékla Markéta Jeřábková i seniorský reprezentační dres. Jak začínala jedna z nejtalentovanějších českých házenkářek posledního desetiletí?
Trenér Jan Bašný Vás vyhlásil Talentem roku, co jste si v první chvíli pomyslela?
Mám ohromnou radost. Každá takováto cena sportovce motivuje k další práci a já si dobře uvědomuji, že tímhle ta dřina pro mě nekončí, ale že je ještě spousta práce přede mnou.
Jak se ohlížíte za uplynulou, pro Most poměrně úspěšnou, sezónou?
Nerada se k tomu vracím, ale přece jen… Zažili jsme v Mostě během sezóny dvě úplně odlišná období. Na podzim jsme hráli pod vedením pana trenéra Poloze, kvůli kterému jsem já osobně z Plzně do Mostu odešla. V zimě od nás odešel a přišel nový trenér, kterého jsem, podobně jako většina holek, neznala, ale nakonec jsem ráda, že se to zvládlo. Uhráli jsem druhé místo ve WHIL a titul mistra České republiky, takže se za sezónou ohlížím, jako za sezónou poměrně úspěšnou.
Jak vzpomínáte na své házenkářské začátky?
Když vzpomínám na svoje začátky, je to většinou dost úspěšné. Mamka vždycky připomíná, že dva roky přemýšlela, jestli mě má u házené nechat. Byla jsem samá ruka, samá noha. Ale nakonec se to po dvou letech nějak samo rozjelo. Nebyl to sice ze začátku žádný zázrak, ale člověk nemůže chtít hned na prvním tréninku ukazovat nějaké super výkony.
Vzpomínáte na osobnost, která Vás na Vaší házenkářské cestě výrazně ovlivnila?
V týmu HC Plzeň, kde jsem dlouho hrála, mě trénoval deset let pan Vlach a pak dva roky v ženách paní Škvařilová. Na tu rozhodně nemohu nikdy zapomenout, protože je to trenérka, která s týmem má ohromné úspěchy, a je to velká osobnost české házené. A potom hlavně musím zmínit pana Poloze, protože ačkoliv jsem s ním spolupracovala jen rok a půl, tak mě nesmírně obohatil po stránce házenkářské psychiky i řady herních věcí.
Jaký je Váš nejkrásnější zážitek spojený s házenou?
Každá házenkářka, i další sportovci, ráda vyhrává. Takže jsou to všechna velká vítězství. Hlavně ty první oslavy, ta obrovská euforie. Ta chvíle, kdy se stane to, co si člověk tak strašně dlouho přeje. To jsou přesně ty nejkrásnější momenty!
A jaký je Váš velký házenkářský sen?
Bez snů bych házenou nedělala a budu strašně ráda, když se splní. Nechám si je ale pro sebe :-).
A co Vaše nejbližší házenkářská budoucnost?
Ještě na příští rok mám smlouvu v Mostě. To, jestli potom zůstanu nebo ne, jestli přijde nějaká zajímavá nabídka, to se všechno ukáže podle této nadcházející sezóny. Uvidím, co přijde. Teď to moc neřeším a chci se soustředit na tu nejbližší sezónu. Cizina mě ale samozřejmě také láká.