Co říkáte na to, že ocenění „Nejužitečnějškí čeká hráčka WHIL“ jste si letos svým výkonem vysloužila Vy?

Byla jsem hodně překvapená. Vůbec jsem to nečekala. Každé ocenění je nesmírně povzbuzující. Moc mě to těší a strašně moc si toho vážím. Je to závazek pro další práci.

Jak se ohlížíte za uplynulou sezónou prožitou v dresu Mostu?

Obhájili jsme českého mistra, obhájili jsme český pohár. Bohužel interliga nám nevyšla, to mě trochu mrzí. Ale zkusíme to příští rok, třeba to vyjde a přidá se k tomu i ta WHILka. Byla to pěkná a úspěšná sezóna.

Jak vzpomínáte na své házenkářské začátky?

Když jsem začínala s házenou, ani ve snu mě nenapadlo, že se jednou dostanu do reprezentace a že vyhraju nějakou cenu, jako jsem dnes držela v ruce. Chci proto poděkovat všem hráčkám, které kdy byly se mnou na hřišti. Brankář bez obrany nemůže být. Bez nich bych tuto cenu nikdy nevyhrála.

Vzpomínáte na někoho, kdo Vás ve vaší házenkářské kariéře nejvíce poznamenal?

Rozhodně to byli všichni moji trenéři. Nechci je jmenovat, protože se bojím, abych takhle v rychlosti nikoho nezapomněla. To by mě mrzelo. Chtěla bych všem svým trenérům, kteří mi kdy něco pověděli k mému výkonu, kteří mě kdy posunuli dál, moc poděkovat.

Podělíte se o svůj nejkrásnější zážitek s házenou?

No. Když se mě někdo zeptá na největší úspěch, tak se mi vždycky vybaví to první "velké", co jsme kdy vyhráli, a to byla v roce 2013 interliga s Mostem. Pamatuju si zápas v Šaľe, který to rozhodl. To je asi to první, co se mi teď vybaví. To bylo poprvé, kdy jsme něco takhle velkého vyhráli, a na to nikdy nezapomenu.

Čeho byste chtěla ve své další kariéře dosáhnout?

Já si nedávám konkrétní cíle, nestavím si před sebe nějaké mety. Chtěla bych se házenou bavit, pořád na sobě pracovat a zlepšovat se. Chtěla bych někdy zkusit zahrát si v zahraničí, ale uvidíme. Já budoucnost moc neřeším, ono nakonec něco přijde a nějak to dopadne. Na příští rok mám ještě smlouvu s Mostem a pak se uvidí.