V letošní sezóně oslavila teprve sedmnácté narozeniny a v tu chvíli se již držela na nejvyšších pozicích v tabulce střelkyň ženské WHIL. Řeč je o studentce třetího ročníku píseckého gymnázia Sáře Kovářové, která se včera dočkala výrazného individuálního ocenění, když z rukou prezidenta ČSH Radka Bendla převzala cenu pro nejužitečnější českou házenkářku v domácí nejvyšší soutěži. V anketě rozhodovaly hlasy interligových hráček, členů realizačních kádrů a zástupců klubů WHIL. Dorostenecká a zároveň juniorská reprezentatka ČR patří mezi další odchovankyně Sokola Písek, ale také mezi další hráčky, které míří pryč z jihu Čech. V sezóně 2016/17 bude Kovářová nastupovat za mistrovský Baník Most.

Cenu převzala Sára Kovářová z rukou prezidenta ČSH Radka Bendla na slavnostní večeři s partnery házenkářského hnutí v Hotelu International v Praze. Foto: J. Vtípil 

Gratulujeme, Sáro, k ocenění a musíme se zeptat, jak vnímala královna sezóny soutěžní ročník 2015/16?

Byla to neuvěřitelně dlouhá sezóna. Osobně už jsem na konci cítila hodně únavy, odehrála jsem více než 40 utkání, ještě reprezentace, vlastně dvě, byť s dorostenkami jsem toho letos ještě tolik neodehrála. Doma v Sokole jsem na víc většinu času cítila zodpovědnost a tlak, což únavu jen násobilo.

Jsi další z hráček, o kterých je v našem sportu hodně slyšet a vzešly z písecké líhně...

Evidentně to tu u nás v Písku umí. Škoda, že klub není silnější po finanční stránce a nehrajeme výše. Pokud bychom hráli o medaile, rozhodně bych teď ještě z Písku neodcházela. Chtěla jsem být v Písku déle, jít ve stopách Ivety Luzumové, která je i mým velkým vzorem. 

Máš ještě další vzory?

V ženské házené určitě ještě Noru Moerkovou, ale mám takové své idoly ve světě mužské házené, jako třeba Filipa Jíchu nebo Mikkela Hansena. Jako pravé spojce se mi moc líbí i hra...ale to teď s ohledem na boj našich o mistrovství světa raději nebudu říkat (smích).

Asi tuším, o kom mluvíš. Předpokládám, že nosí makedonský dres.

Ano, jako pravá spojka musím říct, že obdivuji Kyrila Lazarova.

Levoruká střelkyně oslavila 17. narozeniny až v druhé polovině sezóny 2015/16, v níž získala cenu pro nejužitečnější českou házenkářku WHIL.

Na pravé spojce ale třeba působí i další výrazná hráčka tvé generace, Veronika Galušková z Plzně, které se letos dařilo i v dresu interligové Slavie Praha. Jak velká mezi vámi panuje rivalita?

Známe se moc dobře z reprezentačních výběrů a jsme velké kamarádky. Trenéři nás často využívali najednou tím, že se Verča posunula na křídlo. Rozumíme si lidsky i herně.

Abychom se vrátili k tvému odchodu do Mostu. Tam budeš plnit asi jinou roli než letos v Sokole, neobáváš se toho?

Ne, já se na to naopak těším. V Písku jsem letos hodně odstřílela, odehrála, jak se říká odtahala. Působila jsem nejen v interlize, ale i v lize starších dorostenek, kde jsme všichni chtěli získat titul. Cítila jsem opravdu únavu i to, že díky ní nemůžu úplně pracovat na věcech, které bych potřebovala zlepšit, že nemůžu pacovat na svých limitech.

A jaké má tedy limity nebo rezervy nejužitečnější Češka uplynulé sezóny WHIL?

Mám určitě rezervy v rychlosti nebo výskoku. Taky věřím, že s přibývajícími sezónami v ženské házené přijde i větší herní vyzrálost. Chci se dál zlepšovat, i proto se těším do Mostu.

Takže převládají očekávání? Obavy v hlavě nenosíš?

Po sportovní stránce jednoznačně převládají očekávání. Holky mne na prvních trénincích přijaly skvěle, házenou se hrát nebojím, nemám obavy hrát o nejvyšší příčky, navíc se těším i na spolupráci s trenérem Dávidem, který mi už teď vysvětlil, co se ode mne očekává, a jaký prostor bych měla dostávat. Obavy mám spíše z odloučení od rodiny. Jdu do nového prostředí, patrně budu měnit i školu, je to složité především po této stránce.

Zdá se, že máš s rodinou velice vřelý vztah.

Mám. A proto ty obavy. Jsem zvyklá na jejich podporu, přítomnost. Máme moc hezký vztah. Stejně jako s přítelem, který je také z Písku.

Tak jak moc bylo složité rozhodování, zda opustit Písek už nyní?

Složité bylo, nejen kvůli tomu, že do jisté míry opouštím rodinu, přítele, školu, ale i kvůli kolektivu holek, který na mě spoléhal. Jak jsem ale řekla, pokud bychom hráli v interlize o něco jiného než udržení, bylo by to rozhodování ještě těžší. Takto jsem věděla, že pro můj další osobní rozvoj je jednoznačně plusem odejít do klubu s takových zázemím a kádrem jako je právě Most. 

Sezóna ale ještě nekončí. Před sebou máš svou poslední akci s dorosteneckou reprezentací, kterou bude červencové European Open. S jakými cíli pojedeš?

Pojedeme tam s jasným cílem vybojovat českým barvám opět účast na olympiádě mládeže, kterou jsem mohla zažít a byl to krásný zážitek. Ty hry pro nás někdo vybojoval a my to budeme chtít vrátit další generaci. Základem bude zvládnout duely ve skupině, už sledujeme na koho narazíme a doufám, že uspějeme, byť nás už v úvodu čekají těžké zápasy.

To ano, reprezentace do turnaje v Göteborgu vstoupí 4. července zápasem s Ruskem, které bude velkým adeptem na medailové umístění. Hrát proti favoritům ale dobře znáš z WHIL. Který soupeř na tebe zapůsobil nejvíce?

Michalovce. Jednoduchá odpověď. To byla síla týmu i individuálních výkonů, z nichž šel skutečně velký respekt.

A která česká hráčka WHIL se líbila Sáře Kovářové, nejužitečnější české házenkářce domácích soutěží v sezóně 2015/16?

Jako Písečanka musím říci, že Veronika Malá. Ta když je zdravá... no ta její rychlost nejde popsat slovy (smích). Moc nepříjemně se mi hrálo i proti Kamče Kordovské, se kterou působím v juniorské repre. Ale řeknu jméno Veronika Malá, volila jsem Verču.

Díky za rozhovor, gratulujeme k ocenění a mnoho zdaru přejeme v národním dresu i novém působišti.

Také díky a musím ještě říci, že i k mému věku, je takové ocenění od holek z whilky opravdovou poctou. Jsem na něj hrdá a díky těm hráčkám i trenérům, kteří mi dali hlas.

 Rozhovor s Radkem Motlíkem, nejužitečnějším hráčem extraligy, najdete zde.