Na úvod musím pogratulovat Slavii Praha a Mostu k postupu do dalších bojů v evropském poháru, je to úspěch, a i v tomto víkendovém kole oba týmy dokázaly, že patří do těch nejvyšších pater česko-slovenské ligy. Sice v jejich utkání bylo možná až příliš technických chyb, ale mělo svou kvalitu i atmosféru, a myslím, že toto duo společně s Michalovcemi poněkud zbytku interligy odskočilo. Most byl dle mého názoru lepší po většinu zápasu, ale Slavii dokázala zabojovat a v jejím dresu se mi moc líbila Hana Kutlvašrová. V mosteckém dresu se mě, skoro až tradičně, zaujala hra Lucie Súkeníkové, teď už Lucie Mikulčík. Nebývá pravidlem, aby křídlo hrálo v projevu týmu takovou roli, jako to platí v případě této házenkářky.

Poruba se zmíněné trojici bude chtít určitě co nejblíže přiblížit, ale o víkendu mě především v útočné fázi nepřesvědčila ve Zlíně. Byl to především zápas obran, plný zvratů, oproti pražskému šlágru to byla házená postavená ještě na defenzívách, které výrazně předčily útoky. Urputný byl i zápas v Šale, kde dlouho srdnatě vzdorovalo Partizánske. Troufnu si říci, že hra Šaly není až tak výrazná jak v minulosti, a že se odstup od Michalovců letos prohloubí. Na druhou stranu Partizánske má velice omlazený kádr, jsou to dynamické mladé holky, které bojují okolo zkušené Michnové. Pokud udrží trend, který na počátku sezóny nastavily, mohly bychom se od nich dočkat v dalších měsících, a především dalších letech, překvapivých výsledků.

To svým způsobem platí i o Veselí, které má ale ještě více stabilizovaný kádr, a tentokrát zcela jednoznačně přehrálo Trenčín. Líbí se mi práce trenéra Vargy, i styl, kterým se Panenky prezentují. No, myslím, že boj o pozice za Slavii, Mostem a Porubou, což je trojice, která si již několik sezón udržuje odstup od zbytku českých týmů, bude velice zajímavý. Nedomnívám se ale, že do toho souboje zasáhne Písek, který sice díky dobře zvládnuté koncovce v Bratislavě urval body, ale i celková úroveň střetnutí na ŠKP odpovídala postavení a ambicím těchto týmů.

Na zápase ve Veselí mě potěšila ještě jedna věc, a to, že jsem v trenérské akci viděl svou další hráčskou svěřenkyni, Zdenu Rajnohovou. Je to příjemné a stejně jako u Petry Vítkové nebo Lenky Černé sleduju její kroky a rozhodnutí. Je dobře, že i ve WHIL vidíme tento trend, kdy se objevují trenérky. A stejně tak je dobře, že se v ní hned od počátku sezóny objevují moderní prvky ve hře, které souvisí s úpravou pravidel. To musím kvitovat.