Je těžké hodnotit právě toto kolo, ve kterém bylo o většině výsledků vlastně předem rozhodnuto. Tak jednoduše byly rozdány před osmým kolem karty, a průběh zápasů to, nutno říci bohužel, potvrdil. Prostě v současné době je propastný rozdíl mezi nejlepšími celky interligy a těmi ze spodních pater tabulky. Hodnotit duely Veselí – Most, Bratislava – Michalovce nebo Trenčín – Poruba z mého pohledu nemá smysl. Jen ukázaly, že v interlize jsou mezi družstvy výkonnostní rozdíly několika soutěží, a to je dáno kvalitou kádru, odlišnou úrovní klubového zázemí, tedy včetně podmínek tréninkového procesu. O víkendu mne tak zajímala především dvě utkání, která mohla nabídnout vyrovnanější házenou a vzepřít se svým způsobem charakteru celého kola.

První z nich, mezi Šalou a Olomoucí, mne z tohoto pohledu zklamalo. Přiznávám, že jsem od Olomouce v Šale čekal víc. První půle sice ještě vyrovnaná byla, ale po poločase 16:13 nakonec Šala zvítězila rozdílem 14 branek a to je debakl, který není pro Zoru vůbec lichotivý. Pozitivně z pohledu českých fanoušků interligy nedopadlo ani druhé utkání, u kterého jsem předpokládal vyrovnanější průběh. Dlouho to sice ve Zlíně mezi domácími házenkářkami a Prešovem vypadalo na výhru domácích, ale koncovka byla ze strany Zlína tristní. Ještě osm minut před koncem vedl o šest branek, a měl dokonce tři šance, resp. útoky, navýšit své vedení na 25:18. Ale nestalo se, přišly ztráty, vedení se rozplynulo a nakonec z toho byla výhra slovenského týmu, který tak navázal na předchozí překvapivý bodový zisk proti Slavii. Svým způsobem se teď ukazuje, že díky oné zmíněné nevyrovnanosti, může být průběžná tabulka trošku matoucí. Zlín měl v úvodu stoprocentní bilanci, ale hodně to bylo dáno losem a soupeřkami, které mu čelily. Až bude odehráno každý s každým, pak se terpve ukáže, komu vlastně první polovina soutěže vyšla a komu ne.