Mistryněmi ČR se v loňském ročníku Žákovské ligy staly házenkářky Zlína, které uhájily vedení před druhou Slavii Praha a třetím Jindřichovým Hradcem. Svěřenkyně trenérky Janette Brandové a asistentů Aleše Plachého a Milana Budaye tak navázaly na triumf Prague Handball Cupu a dalších dvou mezinárodních turnajů. O úspěchu svého týdnu povídala trenérka Janette Brandová.
Loňská sezóna přinesla zlínským starším žačkám nejen vítězství Prague Handball Cupu, ale především vítězství v Žákovské lize. Co těmto úspěchům předcházelo?
Dobrá tréninková příprava, jak jinak, a taky správná stimulace. Holky byly motivované a především chtěly. Vítězství v Žákovské lize a Prague Handball Cupu jsme si jako cíl určili už na srpnovém soustředění.
Který ze zápasů Žákovské ligy byl pro váš tým nejtěžší a naopak nejlehčí?
Nedá se říci, že by některý ze zápasů byl nejlehčí. I když hrajete se slabším soupeřem, je třeba udržet na hřišti herní kázeň. Každý soupeř může překvapit, nesmí se nic podcenit. Každopádně „finálové“ zápasy byly hodně nervózní a vypjaté. Všechna utkání jely holky naplno.
Závěrečný turnaj, hraný na půdě DHC Plzeň, byl konfrontací nejlepších týmů v kategorii. Vy osobně jste věřila, že to holky dotáhnou do vítězného konce? O které z hráček se váš tým opíral?
Do Plzně jsme odjížděly s jasnou strategií – Chceme vyhrát a vyhrajeme! Samozřejmě, že jsem holkám věřila, bez toho to ani nejde. Po celou dobu je náš trenérský tým (spolu s Alešem Plachým a Milanem Budayem) připravoval nejen na hřišti v rámci tréninku, ale i v šatně. Správně holky „nahecovat“, vyburcovat je výsledkem správného přístupu k jejich osobnosti a věku, je to psychologický oříšek. Vždy musíte věřit týmu, že chce vyhrát, že na hřišti nechá srdíčko a to mluvím nejen o hráčkách, ale i o rodičích. V nich jsme měli velkou podporu. Tímto bych jim ještě jednou chtěla poděkovat.
S pražskou Slávií i DHC Plzeň jste se utkali již na jaře při PHC. Dá se srovnávat sbírání zkušeností z mezinárodních turnajů se zkušenostmi získanými v Žákovské lize?
Každá soutěž i turnaj mají svá specifika. Pokud hrajete domácí soutěže, ať už to je Žákovská liga, nebo krajská soutěž, hrajete se soupeři, se kterými se potkáváte na přípravných turnajích. U nich již víte, co a jak, a taky se na jejich hru dopředu připravujete. Na mezinárodních turnajích je příprava hodně variabilní a hlavně krátká. Trenér a hráčky se musí rychle adaptovat na styl hry soupeře. Na mezinárodních turnajích se učíme všichni. Je to užitečná zkušenost. Mimo Prague Handball Cupu se část týmu během sezony zúčastnila i mezinárodního turnaje v Lundu (Švédsko), kde z finálového boje vyšly vítězně, a mezinárodního turnaje ve Vezsprému (Maďarsko), kde obsadily 3. místo.
Každý z týmů má před sezónou motivaci, slíbila jste jako trenérka nějakou odměnu? Pamatujete si ještě, co jste holkám po vítězství řekla?
To jsou otázky „přímo na tělo“. Říká se, že slíbené dlouho vydrží. Ne, žádnou odměnu jsme holkám neslíbili, snad jen ten úžasný pocit z vítězství. Celá sezóna byla pro nás velká výzva, kterou jsme si splnili do posledního puntíku. A jaká byla moje slova po vítězné tečce?: „Holky, máme toooo! Jste nejlepší!“ Pak už následoval vítězný rituálek a slzy štěstí. Všichni, včetně rodičů, jsme brečeli.
Co pro vaše svěřenkyně znamenal fakt, že zlaté medaile získané právě v Žákovské lize, převzaly v rámci ceremoniálu reprezentačního zápasu žen v Mostě?
Ze Zlína byl vypraven autobus, kde společně s hráčkami a realizačním týmem jeli i rodiče. Chtěli si s námi také užít ten skvělý pocit. Převzít medaile v poločase reprezentačního zápasu byl pro holky určitě velmi emocionální zážitek. Dívalo se na ně tolik lidí! Zpočátku byly trochu nervózní, ale v momentě, kdy se začala číst jejich jména, byla tréma pryč a úspěch si znovu užívaly. Prostě nezapomenutelný zážitek.
V nadcházejících týdnech ožije česká házená účastí reprezentace žen na mistrovství Evropy ve Švédsku. Tím se nabízí trochu předčasná otázka, ale přesto: Máte v týmu nadějné hráčky, které třeba za pár let uvidíme v reprezentačních výběrech?
V ročníku 2001 jich bylo hned několik, které byly v týmu Olympijských nadějí a na výběrových kempech. Brankářka Andrea Vařechová, spojky Natálie Mahďáková, Renata Plachá, Kateřina Rozumová a pivotka Kateřina Gajdošíková. V současnosti jsou holky již v mladším dorostu pod taktovkou nových trenérů. Moc jim držím palce. Do budoucna jim přeji, aby stále měly radost ze hry, chuť vyhrávat a věřím, že je jednou uvidíme v reprezentačním týmu se lvíčkem na prsou a vítězným úsměvem.
