Patnáctiletá pelhřimovská rodačka, odchovankyně žirovnické házené, Barbora Hrbková se v loňské sezóně stala nejlepší střelkyní Žákovské ligy, když brankářkám soupeřek do sítí protlačila celkem 180 střel. Zároveň si z Žákovské ligy odnesla za 55 proměněných střel titul nejlepší exekutorka sedmimetrových hodů. Za každým úspěchem, i v takto mladém věku, však stojí hodiny dřiny. Jak vypadá sportovní i osobní život mladé talentované házenkářky?
Báro, od kolika let se házené věnuješ?
K házené mě v 10 letech přivedl trenér Jan Dvořák, který ji v Žirovnici v roce 2009 založil.
Co pro tebe házená znamená?
Házenou mám ráda, znamená pro mě hodně. Přístup pana trenéra Dvořáka, který mě v házené opravdu mnoho naučil, za což jsem mu moc vděčná, asi dopomohl i k mému rozhodování, který sport bude v mém životě prioritní.
Zmínila jsi, že je házená tvým prioritním sportem, je tedy i jiný?
Teď už ne, časově to nešlo skloubit. Dříve jsem ráda jezdila na koni. Podařilo se mi získat jezdeckou licenci, skákala jsem parkur.
Z Žirovnice, kde jsi s házenou začínala, přišel limitovaný přestup do jednoho z nejlepších klubů v Čechách – Baníku Most. Co bylo tím hnacím motorem, který ti v tak mladém věku pomohl rozhodnout se ke změně oddílu?
Bylo to těžké rozhodnutí, i kvůli všemu, co jsem s žirovnickou házenou zažila. Chtěla jsem si však vybrat střední školu, která bude propojena s házenou, abych se jí mohla věnovat naplno. Věděla jsem, že budu muset jít na školu, která bude daleko od domova. Rodiče mě v tomto rozhodnutí podporovali, za což jsem byla ráda. Nakonec jsme se rozhodli pro Most, kde nás přesvědčilo jeho zázemí, přátelské jednání, spojení se školou a to, že budu mít šanci se herně rozvíjet v tak úspěšném klubu.
Přestup přinesl i stěhování, změnu školy, bydlení. Jak velká změna to pro tebe osobně je?
Bydlím na internátě a přes víkend, když máme zápas, tak zůstávám v bytě, který pro házenkářky zařídil klub. Studuji sportovní gymnázium v Mostě a byla to pro mě změna po všech stránkách. Třeba základní školu jsem měla 30 metrů daleko a teď jsem 230 km od domova. Některé věci byly pro mě nové a někdy i složité. Moc mi pomohlo přijetí od nových spoluhráček. A hlavně nejsem sama z takové dálky, a tak si s holkami vzájemně pomáháme, což je super.
Můžeš svým vrstevnicím nastínit, jak vypadá běžný den mladé házenkářky Baníku Most?
Stáváme po 6 hodině do školy a výuka nám končí kolem 16:00 hod. V úterý a ve čtvrtek dopoledne máme trénink v rámci školy a každý den klubové tréninky. V pondělí máme 1 x za dva týdny bazén, každou středu posilovnu a také máme možnost si zařídit při dopoledních trénincích masáže u fyzioterapeutky týmu žen a třeba i saunu. Takže ty dny máme celkem nabité. Často se vracíme na internát pozdě večer a na učení už nezbývá moc času.
Jaký je ten nejzásadnější rozdíl v trénování mateřského klubu a velkoklubu, jakým mostecký Baník je?
V Žirovnici jsem trénovala pouze dvakrát týdně, takže především v počtu tréninků. V Mostě máme dokonce i příležitost trénovat a učit se od žen. Navíc tu jsou široké možnosti regenerace. Je to prostě nesrovnatelné.
Mladé slečny mají ve tvém věku zájem o kluky a „zábavu teenagerů“. Co z toho musíš pro házenou obětovat?
No, dá se říci, že kromě školy a házené nemám na nic jiného moc času. Zatím to ale moc neřeším, teď je pro mě důležitá házená a škola.
V Mostě jsi bez dohledu rodičů, dá se toho nějak zneužívat?
Určitě by se dalo, ale snažím se nedostat do problémů a respektovat pravidla klubu a rodičů. Ve volných chvílích, kterých není moc, si moc ráda čtu a sleduji filmy.
Jak často se dostaneš domů, když přes týden chodíš v Mostě do školy a o víkendech jezdíš s týmem po zápasech?
Je to různé, někdy každý týden, někdy jednou za dva nebo tři týdny. Právě podle toho, kdy a kde se hraje. Cestování domů je časově náročné, ale dá se to zvládnout. Navíc mamka s tátou a děda jezdí fandit na zápasy Mostu, takže se vidíme celkem často.
Právě skončilo ME žen. Jako správná házenkářka jsi zápasy určitě sledovala. Prozradíš, kdo je tvým vzorem z české i světové házené?
Neměla jsem možnost sledovat každý zápas, ale co jsem viděla, tak celý tým hrál výborně a vyrovnaně s těmi nejlepšími. Samozřejmě se mi líbí hra některých házenkářek, ale vyložený vzor nemám.
Jedna z nejlepších českých kanonýrek posledních let je Michaela Hrbková. Je to pouze shoda jmen anebo vás spojují rodinné vazby?
Bylo by fajn, kdyby to tak bylo, ale je to bohužel pouze shoda jmen.
Konkrétní vzory nemáš. Prozradíš tedy, jaké jsou tvé házenkářské ambice? Jak daleko by ses chtěla dostat?
Asi jako každý sportovec, tak i já mám ty nejvyšší cíle a ráda bych se v házené prosadila. Reprezentace a zahraniční angažmá jsou velkým snem všech, kdo se na palubovku postaví. Zůstávám ale nohama na zemi. Pro mě je důležité, abych se pokusila prosadit v mosteckém klubu, a uvidíme, co bude dál. Hlavně, abych zůstala zdravá a vyhýbala se mi zranění. Musím být trpělivá, makat a zlepšovat se pod vedením zkušených trenérů. Vlastně i proto jsem přestoupila do Mostu, kde ty možnosti pro svůj herní rozvoj mám.
