Tento týden narazíte v rámci šestnáctého interligového kola na Sokol Písek. Ten je sice na spodní straně tabulky, ale v předehrávce s Michalovcemi dokázal, že tým bojovat umí. Co od tohoto zápasu očekáváte?

Zápas Písku s Michalovcemi byl určitě překvapením, ale my chceme samozřejmě zisk dvou bod. I když jsme favorité, rozhodně zápas nepodceníme. Budeme bojovat, protože si chceme před domácími publikem spravit reputaci ze zápasu s Trenčínem.

V interligových zápasech nastupujete od roku 2015 a patříte mezi stabilní opory týmu. Jste se svým dosavadním výkonem v lize spokojená?

Se svým výkonem nemůžu být spokojená, pořád je co zlepšovat a rozvíjet se. Až budu spokojená, tak můj výkon začne stagnovat a je na čase skončit a věnovat se nějaké jiné činnosti.

Máte na svém kontě čtyřicet vstřelených branek. Jaký je to pocit, když se družstvu nedaří a ani vy, jako třetí nejlepší kanonýrka týmu, s tím nedokážete nic udělat?

Když se nedaří, je to hodně psychicky ubíjející, ale snažíme se tahat za jeden provaz a smůlu prolomit. Občas to není jednoduché, ale jsme tým a spolu to dokážeme.

Jak vypadá nálada v šatně po prohraném nebo nerozhodném těžkém zápase? Která ze spoluhráček drží v takovém případě tým v psychické pohodě?

Snažíme se zápas dlouho neprožívat a soustředit se hned na ten následující. V šatně nemáme jen jednu hráčku, která by držela psychickou pohodu, jsme tým a každá se snažíme nějak přispět k celkové atmosféře.

Devatenáct mezinárodních startů v dresu s lvíčkem na hrudi. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla členkou mládežnické reprezentace?

Na tu dobu vzpomínám moc ráda. Sice pro mě nebyla moc šťastná, ale spoustu mi toho dala. Byla to obrovská zkušenost. Chyběla mi jen trocha štěstíčka. Bohužel jsem prodělala operaci kolena, která mě vyřadila skoro na rok. Po návratu se zranění jen střídala, kotník, prsty, a nakonec i druhá operace kolena. Takže jsem neměla možnost se zúčastnit žádné velké akce, ale i tak jsem za tuhle zkušenost ráda.

Dokážete si vybavit, co byl váš nejhezčí házenkářský zážitek dosavadní kariéry?

Určitě zápas s Olomoucí minulou sezónu a následný postup do play-off. Nádherné zážitky byly také s mládežnickou reprezentací. Pak je tu ale ještě jeden zážitek, na který asi opravdu nikdy nezapomenu. Vítězství finále žákovské ligy s klubem DHK Uherské Hradiště. Tenkrát šlo o to, že to byl klub, který založili naši rodiče. Byli jsme „nejslabší“ tým ligy, který hrál celou sezónu v sedmi hráčkách. I když je to už řada let, tento pocit z vítězství a hrdost na to, co jsme společně dokázali, mě nikdy neopustí.

Jak vaší házenkářskou kariéru prožívají vaši nejbližší?

Moje rodina mě podporuje už od malička. Táta se mnou jezdil na všechny turnaje a zápasy. Sám se sice házené nevěnoval, dělal spoustu jiných sportů, ale mě vždy hodně podporoval. Dodnes oba rodiče i prarodiče sledují každý náš zápas, ať už na internetu nebo přímo ve zlínské hale.

Co je pro vás osobně nejoblíbenější forma odpočinku? Čím trávíte volný čas, když se zrovna nevěnujete házené?

Volný čas trávím především s rodinou a přáteli. Největší odpočinek pro mě asi je procházka s naším pejskem. Vždycky, když už mám všeho až nad hlavu, tak se musím alespoň projít nebo proběhnout, to mě uklidní a nabije energií. Pak si ráda otevřu i knihu nebo pustím film.

Máte svůj sportovní sen?

Myslím, že každý sportovec sní o tom, co by chtěl dokázat. Mým snem je určitě zahraniční angažmá a návrat do reprezentace. Co se týče zahraničního angažmá tak nemám vysněný klub, ale chtěla bych prostě vyzkoušet házenou mimo českou republiku.