Po patnácti odehraných kolech mají na svém kontě házenkářky DHK Baníku Most dvacet šest bodů, které je řadí na průběžně druhé místo interligy. „Nad Slávií vedeme o bod a náskok chceme navýšit. Druhou příčku si od nikoho vzít nenecháme“ říká k následujícímu hernímu programu odhodlaná brankářka mistrovského Mostu Eva Bezpalcová.
Z posledních dvou kol soutěže získal Most tři cenné body, když zvítězil nad slovenským Prešovem a remizoval s lídrem tabulky z Michalovců. Který z těchto zápasů byl z vašeho pohledu brankářky těžší?
Každý zápas je svým způsobem těžký. Tady bych ale jasně řekla, že ten s Michalovcemi. Oni mají údernější spojky, ale v každém zápase závisí samozřejmě na tom, jak nám brankářkám zrovna pomůže naše obrana.
O víkendu zajíždíte v rámci osmnáctého kola do Zlína, ten na vás ztrácí deset bodů. Přijde tedy povinná výhra?
Zlín je určitě kvalitní soupeř a myslím si, že nás v posledním utkáním, které jsme proti sobě hráli, dost potrápil. Nicméně opravdu očekáváme, že se tvrdá dřina, kterou odvádíme v trénincích odrazí i v zápase a my si domů odvezeme dva body.
Kvůli nemoci byl přeložen zápas se Slavii Praha, tedy soupeřem, nad kterým vedete v interligové tabulce o pouhý jeden bod. Navíc jste s tímto tradičním rivalem v jarní části remizovali (24:24). Co od odvety očekáváte?
Souboje se Slávií jsou vždy těžké. Bude hodně záležet na tom, jak se jejich holky daly dohromady, ale z našeho pohledu je to jasné, chceme doma zvítězit. K naší chuti po bodech určitě pomohou i úžasní mostečtí fanoušci. S nimi to určitě dokážeme.
V Mostě zastáváte pozici druhé brankářky A-týmu. Jak se srovnáváte s pocitem toho, že nemůžete zasáhnout do zápasu, když se týmu nedaří?
V brance může být vždy jen jedna, takže i když nemůžu být na hřišti a přímo se zapojit, sleduji hru a hlavně střelkyně soupeřek, abych mohla Domče pomoct, kdyby bylo potřeba. Navíc je hodně důležité holky povzbuzovat a hecovat z lavičky.
Na post trenéra mosteckých brankářek před časem přišel legionář Michael Galia, který obléká dres německého HC Burgenland. Jak se pod vedením trenéra s nemalými zahraničními zkušenostmi trénuje?
Michael nás trénuje již od poloviny minulé sezóny. Máme trénink jednou týdně, který je pro nás opravdu velkým přínosem. „Galoš,“ nám jen tak nic neodpustí, ale i přesto se na tréninky opravdu těšíme. Jsou velkým zpestřením předzápasové přípravy.
Dokážete si vybavit, co byl váš nejhezčí házenkářský zážitek dosavadní kariéry?
O tom ani přemýšlet nemusím. Určitě to byla má první sezóna v Mostě, kdy jsme pod vedením trenéra Poloze vyhráli Interligu, byli jsme mistry České republiky a zvítězili jsme i v Challenge cupu. Byla to sezóna snů, prostě nezapomenutelný zážitek.
Není žádným tajemstvím, že se zapojujete i do trénování družstev malých Černých andělů. V čem vidíte smysl této práce, čím vás osobně obohacuje?
Spolu s Lucií Mikulčík trénuji děti z mosteckých mateřských a základních škol. Smysl této práce vidím v tom, že se děti posouvají a pohybově zlepšují. Když pak vidím, jak jsou na palubovce živé a baví je učit se novým věcem, hned se dostaví takový ten pocit radosti z toho, že má naše práce smysl.
Práce s dětmi a následně ještě tréninková a zápasová zátěž. Co je pro vás nejoblíbenější forma odpočinku? Čím trávíte volný čas, když se zrovna nevěnujete házené?
Není lepšího relaxu než když vyrazím s přáteli do přírody a pak třeba ještě na skleničku. Moc ráda se také vracím domů do Českých Budějovic.
Mnozí lidé tvrdí, že házená je pro ně životním stylem, jak to máte nastaveno vy?
K životnímu stylu bych to asi nepřirovnávala, ale je pravdou, že dělám to, co mě baví. Od toho se pak odvíjí to, že je u mě házená na prvním místě a věnuji ji nejvíce svého času.
