Házenkářky Zlína za sebou mají těžký a vyrovnaný boj s Porubou. Ještě větší výzva je však čeká v rámci 18. kola česko – slovenské soutěže, když na domácí palubovce přivítají tým z čela tabulky, kterým není nikdo jiný než mistrovský Most. „Jsme si vědomy toho, že týmy jako Most body nerozdávají, my ale uděláme vše proto, abychom se postupu do play-off co nejvíce přiblížily,“ říká zlínská spojka Michaela Kolářová.
Máte za sebou těžký a dlouhou dobu i vyrovnaný zápas s Porubou. Ta vás nakonec pětibrankovým rozdílem přejela. Kdy přišel zlom zápasu, v čem se vám nedařilo?
Zápas byl opravdu do poslední chvíle velmi vyrovnaný. Škoda, že to nevyšlo, ale můžeme si za to samy. Díky velkému množství technických chyb, které jsme si na konci zápasu nepohlídaly, nás Porubanky trestaly z rychlých útoků, a to zápas rozhodlo.
Tento týden narazíte v rámci osmnáctého interligového kola na mistrovský Most. Je to předem ztracený boj anebo se podle vás dá i nad Mostem vyhrát?
V minulých letech jsme s Mostem v poháru uhrály i remízu. Na sedmičky jsme pak bohužel vypadly, ale ukazuje to na fakt, že žádný zápas není dopředu ztracený. My máme jasně daný cíl, tím je postup do play-off, což znamená, že do zápasu půjdeme naplno a na domácím hřišti budeme bojovat o každý míč.
Vám samotné se proti Porubě dařilo, vstřelila jste 4 branky. Jak si věříte do nadcházejícího zápasu?
V zápase s Porubou jsem nastoupila místo zraněné hráčky a dostala jsem tak prostor k odehrání celého zápasu. Za tuto velkou šanci jsem byla moc ráda a chtěla jsem se jí se ctí zhostit. Tento rok jsem toho zatím moc nenahrála, tak snad jsem tentokrát byla platnou hráčkou.
V interligových zápasech nastupujete od roku 2014. Pamatujete si ještě na svůj první start? Jaké to bylo?
Na takové pocity se nezapomíná. Z mé strany v tom byla veliká nervozita, ale byla jsem nesmírně šťastná za důvěru, kterou mi trenér tenkrát dal.
Na svém kontě máte 42 startů v dresu České republiky. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla členkou mládežnické reprezentace?
Jednoznačně to byly nejkrásnější házenkářské chvilky, které jsem doposud zažila. V tom čtyřletém cyklu jsme měli naprosto úžasný kolektiv. S holkama jsme si po celou dobu rozuměly, občas sice nastala nějaká ta minihádka, přece jen jsme ženské, ale každý reprezentační sraz jsme si užívaly a těšily se na další srazy a společné chvíle.
Zůstaly vám z této doby nějaké přátelské vazby?
Ano, nejvíce se navštěvujeme s Kamčou Kordovskou z pražské Slavie. Kontakty ale mezi sebou udržujeme všechny, vlastně už jen proto, že se týden co týden potkáváme v lize. Třeba nyní se moc těším na setkání s Markétou Jeřábkovou, Dominikou Zachovou a Adrianou Míšovou.
Jste velká házenkářská rodina. Jak vaši házenkářskou kariéru prožívají ti nejbližší?
Nevím, jestli je to „výhoda nebo nevýhoda“, ale celá má rodina se skládá z trenérů a bývalých hráčů. Brácha je mládežnický trenér, mamka trenérkou dorostu. Táta do nedávna trénoval první ligu a asi úplně největší profík je strejda Dušan, který trénuje v Norsku a také slovenskou reprezentaci žen. Což už asi samo o sobě napovídá o tom, jak moc se všichni sledujeme a podporujeme. Musím ale říci, že si opravdu vážím obrovské podpory své rodiny, jejich názory jsou pro mě hodně důležité a přínosné.
Jste ještě mladá, kariéru máte před sebou. Jaké máte plány a ambice do budoucna? Zahraniční angažmá?
V tuhle chvíli hlavně zvládnout kombinaci škola – házená a být neustále platnou hráčkou. No, a co se týče zahraničního angažmá? Tak daleko se zatím nedívám.
Ve vašem případě je těžké se vymanit z házenkářského kolotoče, určitě máte ale i jiné zájmy. Co tedy děláte, když zrovna nestojíte na palubovce?
Takových chvil moc není, ale samozřejmě nejen házenou se dá žít. Strašně ráda trávím volný čas se svou rodinou a přáteli. Čas ráda trávím i jinými sporty, namátkou třeba lyže, kolo, voda, ale je toho víc. Jestli se to tak dá říct, tak úplně největším zájmem je teď studium druhého ročníku na vysoké škole v Olomouci.
Musíte i odpočívat, co je pro vás největší relax ?
Spánek. Ten bych mohla častěji a ve větších dávkách. Mimo jiné si asi každý, tedy i já, rád odpočine na masáži. Profese maséra mě dokonce natolik oslovila, že jsem se stala čerstvou držitelkou masérské licence.
Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek dosavadní kariéry?
Naprosto přesně. Byl to zápas na ME v polském Gdaňsku, konkrétně ve skupinové fázi proti Norkám. Poločas jsme prohrávaly 12:15. Úžasný obrat nastal v druhém poločase, kdy jsme zápas otočily a zvítězily 28:26. Euforie a obrovská podpora ze strany všech rodičů byla nepopsatelná. Na takové okamžiky se nedá zapomenout.
Od kolika let hrajete házenou? Jaké místo ve vašem životě zaujímá?
Jak už jsem říkala, pocházím z házenkářské rodiny, ale rodiče nás vedli ke sportovní všestrannosti. S házenou jsem začínala až ve svých 8 letech. Do té doby jsem kombinovala vícero sportů, plavání i aerobic. Díky tomu se mi nyní také dobře studuje tělocvik a nedělají mi problémy sporty jako je gymnastika, atletika a bruslení. Házená v mém životě zaujímá dost podstatné místo, protože díky házené se mi obohacuje každodenní život.
