Devatenáctiletá talentovaná odchovankyně plzeňské Slavie Veronika Galušková za sebou má osmnáct startů v česko – slovenské soutěži žen, kde v dresu DHC Slavie Praha soupeřkám nasázela již 70 branek. „Každá soutěž má své kouzlo, ale hrát první ligu a interligu je nesrovnatelné,“ říká členka širšího kádru reprezentace žen Galušková.
Máte za sebou těžký, přesto ale vítězný zápas s Porubou. Co podle vás rozhodlo o šestibrankové převaze Slavie?
Od začátku jsme hrály soustředěně a plnily všechny trenérovi pokyny, v brance nás podržela Péťa Kudláčková a asi jsme chtěly víc vyhrát něž soupeřky a vrátit jim porážku.
V minulém kole jste zvítězili i nad Zorou. Byl to těžký zápas po nemoci, kvůli které jste neodehráli zápas s Mostem minulý týden?
Řekla bych, že byl trochu jiný. Trenér nás chtěl po nemoci trochu šetřit, a tak střídal už během prvního poločasu. Bohužel jsme ale opět neproměňovaly vyložené brankové šance, což vedlo k malému rozdílu v celkovém skóre.
K dohrávce 17. kola zajíždíte do severočeského Mostu, kde vás čeká souboj o druhou příčku průběžné interligové tabulky. Co od tohoto zápasu očekáváte, jak probíhá příprava?
Už jsme v plné síle, a tak se připravujeme jako na každý jiný zápas. Jedině tvrdý trénink je základ k úspěchu a vzhledem k tomu, že každé vzájemné měření sil s Mostem je těžké, nesmíme nic podcenit. Ve čtvrtek nás čeká šedesáti minutový boj o každý míč.
Máte průměrnou bilanci 5,8 branky na zápas a patří vám čtrnáctá příčka v tabulce extraligových střelkyň. Jak svou letošní formu vidíte vy sama?
Ještě je stále co zlepšovat a na čem přidávat. Začátek sezóny byl odraz tvrdé letní přípravy a hrálo se mi opravdu dobře, ale pořád jsou tu nedostatky a je třeba dál sama na sobě pracovat. Vždycky to může být lepší.
V Edenu nastupujete již druhou sezónu. Přesto hostujete i v mateřském klubu Slavia Plzeň. Jaký je zásadní rozdíl mezi těmito kluby. Co vás přimělo k přestupu do Prahy?
V Plzni jsem doma a pokaždé si tam ráda zahraju, ale chtěla jsem ještě kousek výš a ta možnost už doma nebyla. Praha mi nabídla možnost hrát nejvyšší soutěž a posunout se v házené zase o kus dále.
Nastupujete i v 1. lize žen. Jak velký je dle vašeho názoru výkonnostní rozdíl těchto soutěží?
Myslím, že velký. Interligová soutěž má mnohem větší nasazení, hlavně hra je daleko rychlejší a tvrdší. Ale i ve velikosti hráčského kádru. To se s 1.ligou nemůže srovnávat.
Dá se říci, že pocházíte z házenkářské rodiny. Jak vaši dosavadní házenkářskou kariéru prožívají vaši nejbližší?
Házená se pěstuje u nás v rodině již třetí generaci. Rodina mi fandí a hodně podporuje, ale zároveň jsou to i moji největší kritici. Pokud to čas dovolí, jezdí mi fandit na domácí utkání do Prahy a v Plzni mají všichni fandění povinné.
Prošla jste už mládežnickými reprezentacemi. Nakoukla i do té seniorské. Splnil se vám již házenkářský sen?
Ještě se nesplnil. Je dost troufalý, a tak si ho raději zatím nechám pro sebe. Nicméně udělám vše proto, aby se splnil.
Házenkářskou kariéru máte ještě před sebou, ale přesto, nepřemýšlela jste už o přestupu do zahraničí?
Jednou bych to určitě ráda zkusila, ale zatím je dost času. Mám před sebou dokončení gymnázia a je třeba se hodně učit. Jak do školy, tak v házené. Na zahraniční plány snad někdy později dojde.
Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek dosavadní kariéry?
Mezi velké zážitky bych zahrnula všechny zápasy za reprezentaci. No, a pak letošní pohárovou zkušenost se Slávii Praha.
Přeci jen máte velkou tréninkovou i zápasovou zátěž. Jak odpočíváte a relaxujete?
Pro mě je kvalitním odpočinkem opravdu dlouhý spánek. Po něm pak procházka se psem a samozřejmě si najdu čas i na své přátele.
