Obě jste v Šaľe hrály, jak dlouho jste tam působily?
Simona: Já asi šest nebo sedm let, úplně přesně už si to ani nepamatuji.
Lucia: Já tři roky.

Hrálo při vašem příchodu do Mostu roli i to, že jste spoluhráčky? Pomohlo vám to?
Lucia: Samozřejmě jsme to spolu i řešily, ale každá stejně nakonec rozhodnutí musela udělat sama.
Simona: Určitě je dobré, když nejste v cizím prostředí úplně sám. A přicházely jsme sem za reprezentačním trenérem, takže jsme také nešly úplně do neznáma.

Jste pořád zvědavé a sledujete, jak si váš bývalý klub vede?
Simona: Samozřejmě mě to zajímá, určitě víc než jiné kluby v intervize, ale zase že bych každý týden kontrolovala tabulku, to úplně ne.
Lucia: Já jsem ještě s některými děvčaty pořád v kontaktu. Nejsem špion, abych vyzvídala, jaká je situace v klubu, zůstaly jsme kamarádky. Na to, jak si stojí v tabulce, se dívám spíš jen předtím, než k nim jedeme na zápas.

Určité vazby tedy zůstávají, i když po vašem odchodu už se musel tým přece jen změnit?
Simona: Přišly k nim mladé hráčky, ale zase až tolik se tým myslím nezměnil.
Lucia: Do kádru přišly mladé hráčky, které v dobách, když jsme tam hrály, byly v mladších kategoriích. A Šaľa má i nového trenéra, kterého my jako hráčky nezažily.
Simona: Já současného trenéra jako hráčka zažila.

A necítíte alespoň trochu nostalgie, když odjíždíte na zápas se svým bývalým týmem?
Lucia: Spíš je příjemné tam přijet. Na místa, která znáte, kde znáte spoustu lidí, dá se říct, že se tam cítím dobře. Nemůžu proti Šaľe říct jediné špatné slovo, mám na ní jen dobré vzpomínky. První rok, když jsme s nimi hrály doma, tak jsem byla nervózní, teď už se cítím doma tady v Mostě, takže už to takové není.
Simona: Už nás to myslím přešlo. Stále je to samozřejmě někde uvnitř, prožily jsme tam určitý čas, ale žádná velká nostalgie nás nepřepadá. Když jsme poprvé jely s Mostem do Šaľy, tak to byl trochu zvláštní pocit, ale dnes už je to soupeř jako kterýkoli jiný a vůbec to neřeším.

Když ale na palubovce nastoupíte proti kamarádkám, nebudete je chtít přece jen trochu šetřit?
Simona: Možná to naopak je ještě o kus vyhecovanější.
Lucia: Já to takhle vůbec nemám, na palubovce neznám bratra. Po utkání už jsme zase kámošky a můžeme si jít společně dát drink. Moje nejlepší kamarádka ze Šaľy mě tu zfaulovala na červenou kartu a přežily jsme to a jsme kamarádky dodnes. Na hřišti jsme prostě soupeři a nedáme si nic zadarmo.

Těšíte se na sobotní zápas?
Simona: Já se moc těším, jsem tam víceméně doma, přijdou se podívat i naši, takže se určitě těším.
Lucia: Já se velmi, velmi, velmi těším. Myslím, že to bude pěkný zápas a my samozřejmě chceme vyhrát.