Máte za sebou hodně těžký a bojovný zápas s Otrokovicemi, ve kterém jste nakonec rozdílem třídy zvítězili. Jak takovéto zápasy na hřišti prožíváte, v čem vám soupeřky dělaly největší problémy?

Pro nás je momentálně těžký každý zápas. Se všemi soupeřkami máme v tuto chvíli stejné problémy, a to je naše obrana. V podzimní půli sezóny jsme se o ní mohli dokonale opřít, a proto jsme vyhrávali a byli i na prvním místě tabulky, ovšem nyní nám v ní něco chybí. Možná to souvisí s naší marodkou, ale spíš si myslím, že to souvisí s nedostatečnou dravostí, zápalem a komunikací. Máme tedy ještě pořád na čem pracovat. Když každý dělá to, co má, a dá do zápasu všechno, prožívám zápasy celkem dobře.

Máte v týmu velkou marodku. Vy osobně máte bilancí 5,3 branky na zápas, ale teď jste se zranila i vy. Jak vidíte svou účast v nadcházejících dvou zápasech s lídry tabulky?

Já osobně doufám, že naskočím hned v zápase s Hodonínem. Minulou sezónu jsem tento zápas vynechala kvůli škole a moc mě to mrzelo. Doufám, že nyní v tom holky nenechám a budu bojovat s nimi o body. Každopádně to budou hodně těžké zápasy a snad najedeme opět na vítěznou vlnu. Vyhrávat nás baví a máme na to být v přední části tabulky jako na začátku.

S jakým cílem jste do sezóny 2016/2017 vstupovali a jaký se vám teď zdá reálný?

Do sezóny jsme vstupovali s tím, že chceme udržet první ligu. Pak to bylo ale natolik skvělé, že jsme si říkali, že by bylo skvělé být první. Toto nám zřejmě nevyjde, trochu jsme se s tím už smířili. Nicméně chceme být natolik nahoře, abychom se nemuseli bát toho, že budeme hrát o záchranu.

Kdo je ve vašem týmu tím největším tahounem a psychickou oporou, když se nedaří?

Podle mě u nás není nikdo ten největší ani nejlepší tahoun. My dokážeme hrát pouze týmově a pokud tak nehrajeme, tak nevyhráváme. Takže psychickou oporou jsme si všichni navzájem. Každý z nás dokáže toho druhého a zároveň všechny namotivovat i rozesmát.

Prošla jste mládežnickými reprezentacemi. Jak na toto období vzpomínáte? Co byl váš největší reprezentační zážitek?

I když jsem v reprezentaci nepobyla moc dlouho, vzpomínám na ty časy strašně ráda. Měli jsme skvělou partu i trenéry. Díky reprezentaci jsem se dostala do zahraničí a letěla letadlem. Zažila jsem ale i noční můry, a to v podobě noci strávené v „hotelu“ na Ukrajině s prapodivnými lidmi (my jim říkali Vasilové). Dál bych asi nic říkat neměla. Holky, které tam byly, moc dobře vědí, o čem mluvím. Mám ale i hezké zážitky, jako třeba návštěva zábavního parku ve Švédsku, mistrovství světa v Ostravě i v Brně.

Pocházíte z házenkářské rodiny. Jak vaši dosavadní házenkářskou kariéru prožívají vaši nejbližší?

Přítel se mnou prožívá každý zápas, dokonce nás i na některé zápasy vozí. Rodiče i sestry se chodí dívat, když mají čas a chuť. Takže si myslím, že mě podporují, jak jen můžou. Dávají mi jak kritické (hlavně od taťky), tak i pozitivní náhledy na naší brodskou házenou.

Vyzkoušela jste si reprezentaci i nejvyšší ženskou soutěž. Nepřemýšlela jste někdy o přestupu do zahraničí?

Přestup do zahraničí byl kdysi můj sen. Bohužel se nikdy nestal skutečností a teď už s tím ani nepočítám. První liga mě momentálně naplňuje - s tou partou, kterou máme - a nyní mám už jiné plány do budoucnosti.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek, ať už jako hráčky, nebo fanynky?

Pro mě jako házenkářku je největší zážitek každý zápas, který můžu hrát. A je jedno, v jaké kategorii, v jakém družstvu to bylo. Největší zážitek pro mě jako fanynku byl, když jsme se Slavií byli na zápase bundesligy, kde hrál Petr Štochl a když můžu fandit ségře.

Vaše sestra patří už několik let do užšího kádru seniorské reprezentace. O vás je všeobecně známo, že spolu máte hezký vztah, nežárlila jste někdy na úspěchy Hanky?

Taky si myslím, že se ségrou máme hezký vztah. A právě proto sem žárlivost nepatří. Já ji spíš vždycky obdivovala a chtěla být jako ona. Být stejně tak vysoká, mít stejně velkou ránu. Snažila jsem se jí aspoň trochu vyrovnat, abychom si spolu třeba mohly někdy zahrát.

Zúčastnila jste se také Utkání hvězd první ligy. Při pohledu na vaše házenkářské aktivy by se tedy dalo říci, že házená má ve vašem životě hodně velký prostor. Co pro vás tento sport znamená?

Házená je pro mě druhá rodina. Život bez ní, si nedokážu moc představit. Myslím, že bych se unudila, byla děsně tlustá a přišla o ty největší zážitky. Když házenou sama nehraju, snažím se na ni koukat prostřednictvím televize nebo zápasů sestry či jejího přítele. Věnuji ji opravdu spoustu času, ale je to prostě to, co mě vážně baví a naplňuje. Místo, kde se cítím dobře a kde cítím, že mě ostatní berou takovou, jaká jsem a mají mě rádi. Tedy snad.

Doporučila byste házenou mladým děvčatům a proč?

Určitě bych házenou doporučila. Díky ní totiž mohou najít partu, která při sobě drží, pomáhá si. Naučí se pracovat v kolektivu, domlouvat se v něm a nebudou mít čas na nějaké experimentování, protože házená zabere spoustu času.

Co děláte mimo házenou? Čím se zabýváte profesně a jak trávíte volný čas?

Když nejsem na házené, tak svůj volný čas trávím u rodičů nebo s přítelem. Ale hlavně také s dětmi mé sestry Hanky. To mě moc baví, hodně se s nimi odreaguju a ráda s nimi ségře pomáhám. V profesním světě jsem sociální pracovnicí v Nízkoprahovém klubu BAN! u nás v Havlíčkově Brodě.

Máte příležitost oslovit celou házenkářskou komunitu. Jaký bude váš vzkaz ostatním házenkářům?

Všem házenkářům a házenkářkám přeju hlavně hodně zdraví a úspěchů jak v této sezóně, tak v těch dalších. A aby si všichni házenou užívali, bavili se jí a hráli fair play!
 

Jitka Kutlvašrová s dětmi sestry Hanky.