Ve 23. kole přivítáte na domácí palubovce slovenskou Bratislavu. V podzimní části soutěže jste nad tímto týmem vyhrály rozdílem patnácti branek (39:24). Bratislava je stále ještě bez bodového zisku, přesto se ale nějaké individuality v týmu najdou. Koho bude potřeba si pohlídat?

První vzájemný zápas jsme sice vysoko vyhrály, ale určitě si budeme muset dát pozor na jejich pivotku Nikoletu Trůnkovou, která nám dala 10 gólů a dělala nám problémy v obraně. Tato hráčka dává hodně gólů v každém zápase.

Po zápase s papírově slabším soupeřem, kde je povinnost získání bodů, vás pak čeká slovenská Šala. Ta je v tuto chvíli o jeden bod před vámi. Dá se říci, že právě tento zápas bude klíčový v pohledu zisku interligových medailí?

Zápas se Šalou je bezesporu klíčový. Nečeká nás nic lehkého, je to nejdůležitější zápas základní části soutěže, protože když vyhrajeme všechny zápasy, které jsou pro nás povinností a zvládneme to i v Šale, měly bychom se umístit na 3. místě.

Na co bude třeba si dávat pozor, v čem je Šala silná?

Síla Šaly je určitě v jejich domácím prostředí, protože doma prohrála zatím jen s Michalovcemi. Jejich hráčky mají dobrou souhru spojky s pivotem, což je pro ně velkou výhodou. Vítězství nám určitě nedají zadarmo, budeme muset bojovat a poprat se o něj. Ale vím, že zápas určitě nepodceníme a budeme bojovat do poslední minuty.

Slavia Praha ztrácí na vedoucí Michalovce deset bodů a pět bodů na druhý Most. Před sebou máte ještě čtyři zápasy a pravděpodobnou šanci na zisk interligových medailí. Jaký máte pocit z letošních výsledků vašeho týmu?

Pocit je skvělý, máme mladý a perspektivní tým. Věřím, že dosáhneme na medailovou pozici.

V tuto chvíli už je jisté, že do českého play-off půjdete spolu s Mostem a Sokolem Poruba. Čtveřici s největší pravděpodobností uzavře Zora Olomouc. Koho si vy osobně pro zápasy play-off přejete?

Nechci podceňovat sílu Olomouce, ale do prvního kola bych si přála právě ji. Myslím, že by pro nás bylo o něco „lehčí“ se probojovat do finále. Finálový zápas si dokážu představit s Porubu. S Mostem už jsme se finálových zápasů nahráli až dost. 

Slavia má ve své kádru hned čtyři hráčky na pivotu, také proto vás v zápasech moc často nevidíme. Na svém střeleckém kontě máte v letošní sezóně prozatím 12 branek, což je bilance 1 branka na zápas. Jak vidíte svou formu, jste spokojená?

Pro trenéra je těžké mít na jednom postu tolik hráček a protočit je. Všechny se do sestavy prostě nevejdeme. Já už to beru tak, že mladší holky mají prostě přednost. Nikdy jsem nebyla závistivá hráčka, holkám to přeju, se všemi vycházím v pohodě, jsou přeci naší budoucností.

V zápasech moc nenastupujete, nicméně tréninkovou dřinu s týmem absolvujete. Nemrzí vás potom, že nemáte možnost do zápasů více zasahovat? Jaký je to pocit, když sedíte na lavičce a týmu se nedaří?

Trénování mě i přesto, že nehraju, stále baví. Ono nejde úplně tak jen o tréninky, ale také o partu, se kterou ráda trávím svůj čas. Nakonec to dělám i sama pro sebe. Pocit, když sedím na lavičce a prohráváme, je hrozný a přijde mi, že jsem z těch nervů vždy o dvacet let starší. To zná ale asi každý, kdo zápasy se svým týmem prožívá. Sedět na lavičce jako leklá ryba neumím, emoce se mnou doslova třískají, holky povzbuzuji, fandím, křičím, tleskám. Zápas prostě vždy prožívám s nimi.

Od kolika let hrajete házenou? Co pro vás náš sport znamená?

Házenou hraji od svých šesti let, znamená pro mě hrozně moc! Díky ní mám spousty přátel, zážitků, nezapomenutelných zápasů a emocí. Díky házené jsem hodně procestovala. Dalo by se říct, že házená je můj život a v podstatě jsem jí všechno podřídila, obětovala, ale ničeho nelituji. Je to krásný sport, který bych doporučila všem! Jsem opravdu ráda, že jsem skončila zrovna u něj.

Nepřemýšlela jste někdy o jiném klubu nebo zahraničním angažmá?

O zahraničním angažmá jsem přemýšlela, ale nakonec jsem to neskloubila s prací. Ta pro mě byla v danou chvíli, kdy se naskytla možnost zahraničního angažmá, důležitější.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek? Prožívají s vámi okamžiky radosti i zklamání vaši nejbližší?

Rodina mě vždy podporovala, fandila a prožívala se mnou zklamání i radostné okamžiky, kterých nebylo zrovna málo. Namátkou třeba postup Liberce do 1. ligy žen. První zápas na palubovce Slavie, když četli mé jméno, které vystřídala hymna. Nezapomenutelným zážitkem byl každý zápas v Challenge cupu a samozřejmě zápasy play-off.

Co dělá Veronika Rezlerová, když nestojí s míčem na palubovce?

Když Veronika nemá míč, je nesvá. Je to trochu nadsázka, na které je ale hodně pravdy. Nicméně nejen házená je součástí mého života, ještě k tomu pracuji v Domově mládeže a školní jídelně na Praze 6 a dálkově studuji předškolní a mimoškolní pedagogiku.

Máte kromě házené ještě další koníčky? Jak vypadá váš odpočinkový den, čím ho nejraději vyplníte?

Miluji spánek, běhání, fitko, jízdu na in line bruslích a hlavně své přátele. Odpočinkový den vypadá tak, že ho buďto celý prospím anebo si jdu zaběhat, do bazénu, fitka, sauny. Samozřejmě svůj volný den nejraději trávím s přítelem, ale vzhledem k tomu, že každý bydlíme v jiném městě, není to tak úplně snadné. Byla bych ale špatnou partnerkou a kamarádkou, kdybych nechodila fandit za zápasy příteli a kamarádům.

Vzpomenete si na nějakou házenkářskou situaci, která ve vás bude vždy vyvolávat velké emoce?

V podstatě ve mně vyvolává velké emoce každý těžký a napínavý zápas. Pohárové a play-off zápasy asi o něco více.

Foto: Robert Grim a Ladislav Nussbauer