Máte za sebou domácí zápas s Otrokovicemi, ve kterém jste byli papírovým favoritem. Co se stalo. Proč přišla tříbranková prohra?

Naší největším problémem byla v tomto zápase obrana. Nedařilo se nám děvčata z Otrokovic přerušit a ty toho hojně využívaly a zakončovaly z těch nejlepších pozic. Naše brankářky nás dost podržely a jejich snažení nepřišlo vniveč a my jsme se po neúspěšné první půli začaly postupně zvedat. Bohužel už jsme nestihly napravit to, co jsme první půlku natropily. Dalším dost špatným faktorem tohoto zápasu bylo neproměňování jasných brankových příležitostí. Když už jsme se dostaly do rychlého útoku nebo do dobré brankové příležitosti v postupném útoku, nedokázaly jsme úspěšně skórovat, a tak si mohla děvčata z Otrokovic od nás odvést 2 body.

Tento týden máte volný los a pak vás čekají těžké zápasy se silnějšími soupeři. Jaké jsou vaše týmové ambice? Splňujete bodově předsezónní cíl?

Našimi týmovými ambicemi je převážně nebojácnost a bojovnost v každém zápasu. Chceme se všemi nadcházejícími soupeři zahrát co nejlepší házenou, nedarovat jim nic zadarmo a získat co nejvíce cenných bodů. To je naším cílem, porvat se o body, co se dá. Body, které jsme během odehrané podzimní a jarní části získaly, jsou pro nás velmi cenné, ale naše předsezónní cíle stále ještě nesplňují. Naším hlavním předsezónním cílem bylo se v soutěži udržet a pokud možno se umístit na co nejlepší pozici. Takže budeme bojovat až do posledního kola.

Jste nejlepší střelkyní první ligy žen s bilancí víc než osmi branek na zápas. Očekávala jste před soutěží, že se vám bude takto dařit? Jste se svými výkony a formou spokojená?

Tuto sezónu jsem nezačala ze zdravotního hlediska zrovna dobře. Hned na začátku jsme měla salmonelu, která zmařila veškeré moje letní snažení o kondici. Byla jsem proto příjemně překvapena, že tato nepříjemná událost neměla hned na začátku sezóny žádný negativní vliv na moje výkony. Takže ne, nečekala jsem, že svému týmu pomůžu brankami až v takovéto míře. S formou, myslím, spokojená nikdy úplně nebudu. Vždy se dá něco zlepšit. Ale podzimní střelecká forma mě poměrně překvapila a byla jsem za ní ráda. Očekávala jsem, že tato forma se mnou zůstane i v jarní části soutěže, ale cítím, že to není úplně ono. Poslední dobou mě trápí bolavé koleno, a proto se do střelby nemohu řádně opřít. Vždy jsem byla zvyklá do hry dávat vše a najednou mě něco omezuje. Ale věřím, že následující týdenní pauza bude ku prospěchu, že se koleno vzpamatuje a já se budu moci do toho znovu opřít.

Střelecky se vám daří, nepřišla nějaká nabídka do vyšší soutěže?

V současné době mi žádná nabídka do vyšší soutěže nepřišla.

Vám osobně se daří, nicméně tým se pohybuje na středu tabulky. Jak jste na tom s psychikou, když vy sice proměňujete, ale týmu se nedaří?

Není to příjemný pocit, když vidím, že se holkám nedaří a nevím, jak jim pomoci. Psychika pak hraje velkou roli, a proto se holky snažím vyburcovat a povzbudit je. Protože si myslím, že v současné době se házená nedá hrát jen na jednu hráčku. Je to kolektivní sport, a proto jsem ráda, že se v týmu navzájem podporujeme.

Kdo je ve vašem týmu tím největším tahounem a psychickou oporou, když se nedaří?

Nemůžu přesně říct, kdo je tím největším tahounem a psychickou oporou, když se nedaří. Není to tak, že by v našem týmu byla jen jedna taková opora. Když se někomu nedaří anebo se nedaří celému týmu, snažíme se podporovat navzájem. V našem týmu, pravda, jsou takové výraznější články, které neztrácí hlavu ani za stavu 0:5 a stále nás podporují, a to je především Jitka Plachecká, Marcela Babáčková, Jana Šidlová a v neposlední řadě naše trenérka Radka Matušíková a pan Stanislav Tvarůžek, kteří nás dokáží vyburcovat a vymáčknout z nás to nejlepší, i když nemáme zrovna den. Ale naší největší týmovou oporou je naše soudržnost a síla.

Pocházíte z házenkářské rodiny. Jak vaši dosavadní házenkářskou kariéru prožívají vaši nejbližší?

Moji rodiče mě už od malička podporovali v tom, co jsem zrovna v té chvíli chtěla dělat. Stejně jako ostatní děti jsem byla neuvěřitelně zvídavá a chtěla jsem si vyzkoušet úplně vše. Házená byla v naší rodině vždy ale takovým tahounem, točilo se kolem ní všechno. Od malička jsem prošla pod rukama jak mamce, tak tátovi a musím říct, že mi předali spoustu zkušeností. Oba dva mě hrozně moc podporují a když vidí, že se mi nedaří, tak přispěchají na pomoc. Mojí další velkou podporou je můj přítel, také trenér házené, který mi v nouzi umí poradit a je mou velkou psychickou oporou. A samozřejmě obrovskou podporou je i můj tým. Kdyby nebylo našeho skvělého týmu, nebyla bych teď tam, kde jsem. Kdyby nebylo jejich spolupráce, nedala bych tolik branek.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek, ať už jako hráčky nebo fanynky?

Byla jsem na spoustě zápasů naší reprezentace, na spoustě turnajích a byla jsem i na reprezentačních srazech, ale zatím se nic nevyrovná tomu, co ve mně zanechala naše výhra druhé ligy a následný postup do ligy první. To, co jsme s holkama dokázaly, se povedlo ženám před námi jen jednou a to bylo 10 let zpátky. Byl to neuvěřitelný pocit, cítila jsem hroznou hrdost na svůj tým, na to, že jsme dokázaly téměř nemožné a potom přišel první rok v první lize a my jsme se tam udržely a teď hrajeme ligu druhým rokem a stále se držíme. Jsem na svůj tým neuvěřitelně pyšná a tento úspěch, to že jsme se s týmem dostaly do první ligy a už druhým rokem se v ní držíme, považuji za největší házenkářský zážitek.

Jak dlouho házenou hrajete? Co pro vás osobně znamená? Máte ještě nějaké házenkářské aktivity mimo 1. ligy žen?

S házenou jsem začala už ve svých 5 letech, což je už téměř 16 let. Házená pro mě osobně znamená zábavu, odpočinek, prostor pro kreativitu a zároveň i životní styl. Je to neuvěřitelně krásný sport, v jehož prostředí jsem vyrůstala a můžu říci, že jsem díky tomuto sportu měla velmi krásné a šťastné dětství. Je krásné být součástí týmu, vypomáhat jedna druhé a společně oslavovat naše úspěchy nebo společně probrat a zanadávat si na naše neúspěchy. V současné době hraju jen za Velké Meziříčí a to 1. ligu žen. Je to pro mě poměrně nezvyk, protože jsem byla od svých 15 let zvyklá každou sezónu hrát minimálně za 2 týmy. Ale je to příjemný změna.

Doporučila byste házenou mladým děvčatům a proč?

Házenou bych doporučila snad úplně každému. Je to neuvěřitelně krásný a kouzelný sport. Děvčata si tam mohou rozvinout a využít svou kreativitu, potkat se s novými lidmi a zároveň tak získat jak fyzickou, tak psychickou zdatnost i do praktického života. A hlavně, se tam úžasně pobaví.

Co děláte mimo házenou? Čím se zabýváte profesně a jak trávíte volný čas?

Mimo házenou mám spoustu aktivit. Hraju například v místním ochotnickém divadle, věnuju se umění a hlavně mimo házenou provozuji i jiné sporty. Momentálně studuji na Masarykově univerzitě v Brně na bakalářském studiu učitelství tělesné výchovy, matematiky a výtvarné výchovy. Svůj volný čas trávím se svým přítelem, svou rodinou a svými přáteli.

Máte příležitost oslovit celou házenkářskou komunitu. Jaký bude váš vzkaz ostatním házenkářům?

Hrajte, milujte a podporujte házenou. Protože házená je krásný kolektivní sport, který má budoucnost, ovšem pokud se o ni budeme dobře starat a budeme ji společně podporovat a propagovat.