Máte za sebou hodně těžký zápas s Porubou, ve kterém jste nakonec rozdílem devíti branek prohrály. Trenér Jordák však byl s výkonem v zápase spokojený. Jak takovéto zápasy na hřišti prožíváte, v čem vám soupeřky dělaly největší problémy?

Největším problémem byl opět náš několikaminutový výpadek, kdy jsme nebyly schopny prakticky ničeho a soupeř naopak ještě zvýšil své dosavadní tempo. Rázem z toho pro něj bylo pohodlné desetibrankové vedení. Tyto okamžiky nás zpětně mrzí a navíc nám brání v zaznamenávání přijatelnějších výsledků.

Jak vypadá nálada v šatně, když zápas prohrajete, ale s pocitem dobře odvedené práce? Kdo je ve vašem týmu tím největším tahounem a psychickou oporou, když se nedaří?

Záleží na tom, o jaký zápas se zrovna jedná. Když jdeme do zápasu jako jasný outsider a můžeme jen překvapit, prohry se pak snáší o něco líp. O to víc, pokud si můžeme říci, že jsme pro dobrý výsledek udělaly vše. Každopádně každý nerad prohrává, nás nevyjímaje. V takovém případě jsme schopny se navzájem podpořit. Každá z nás se ocitá v roli psychické opory. Vyloženě jeden tahoun u nás není. Dostatečné podpory se nám dostává i od členů realizačního týmu.

Ve 24. interligovém kole přivítáte Baník Most. Ten už si v minulém kole potvrdil stříbrné interligové medaile. Na co si v utkání s favorizovaným týmem musíte dávat pozor? Kdo z hráček vám dělá největší problémy?

Největší pozor, stejně jako v každém jiném utkání, si budeme muset dát na vyvarování se technických chyb, které nás sráží a obzvláště v zápase s takovým týmem, jakým je Most, nás tyto chyby budou mrzet dvojnásob. Dále také zkusit odehrát celý zápas bez již zmiňovaného herního výpadku. Most je obrovsky silný, kompaktní tým. Ne nadarmo si již s předstihem zajistil druhou příčku. Na každém postu se pravidelně střídá několik silných individualit a právě v tom bych viděla hlavní devízu celého týmu.

Blíží se konec interligy a následovat budou zápasy o udržení. Jaký máte v tomto směru klubový cíl?

Jednoznačně udržení a posunutí se z poslední příčky.

Na svém kontě máte za tuto sezónu zatím 77 branek z 24 odehraných zápasů. Proti Porubě jste skórovala dokonce sedmkrát. Jak hodnotíte vy sama svou letošní formu?

Vždycky je co zlepšovat. Ale jelikož je tohle moje první kompletní sezóna v interlize, asi mírně převažuje spokojenost. Nejvíce však z hlediska zdraví a z pohledu, že jsem schopna hrát bez nějakého většího omezení. (Ťukám )

V Písku jste na limitovaný přestup, vaším mateřský klubem je HC Plzeň. Nestýská se vám po Plzni někdy? Dojíždíte nebo žijete v Písku?

Do Písku dojíždím z Prahy, kde žiji. V Plzni to pro mě byla moc příjemná dvouletá házenkářská kapitola, spojená s nabytím nových zkušeností a určitě jsem za tuto příležitost vděčná. Bohužel působení v Plzni mám také spojené se zraněním kolene, které mě na rok dostalo mimo hru. Ale když na Plzeň vzpomínám, tak jen kladně.

Co děláte mimo házenou? Jak trávíte svůj volný čas, pokud tedy ještě nějaký zbývá?

Mimo házenou převážně studuji a to na pražské FTVS. Jinak zbylý volný čas trávím v kruhu rodinném nebo s přáteli.

Od kolika let hrajete házenou? Co pro vás náš sport znamená?

Házenou hraji přibližně od sedmi let. A za ty roky se stala nedílnou součástí mého života, navíc jí vděčím za spoustu skvělých, doufám i doživotních přátel, nezapomenutelných zážitků a do jisté míry asi i za to, jaká jsem. Protože právě v kolektivním sportu se podle mě člověk částečně společensky vyprofiluje.

Nepřemýšlela jste někdy o jiném klubu nebo zahraničním angažmá?

Myslím, že o zahraničním angažmá přemýšlí, nebo možná doslova sní každý, kdo svému sportu obětuje nějaký ten čas. A to stejné platí i v mém případě. Ale jinak jsem nadmíru spokojená tam, kde se momentálně nacházím, tedy v Písku.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek, ať už jako hráčky, nebo fanynky?

Z hlediska fanouška jednoznačně utkání týmu Györu, navíc i spojené se skvělým výletem do tohoto města. A hráčský, doufám, že ještě třeba nějaký ten největší přijde.

Vzpomenete si na nějakou házenkářskou situaci, která ve vás bude vždy vyvolávat velké emoce?

Bohužel moje flegmatická povaha mi většinou veškeré emoce dost potlačí, takže se taková situace v mém případě celkem těžko hledá. Možná snad jedna by se našla. Ale ta je spíše úsměvná. A sice vsítění vlastního gólu. Na to asi opravdu nikdy nezapomenu. 😊

Máte příležitost oslovit celou házenkářskou komunitu. Jaký bude váš vzkaz ostatním házenkářům?

Snad jen ať házená všechny dál baví, přináší jim jen samou radost a v neposlední řadě ať se také konečně dostane do povědomí širší veřejnosti, protože tento sport si to jednoznačně zaslouží.