Máte za sebou celkem poklidné vítězství s Havlíčkovým Brodem, které vám přineslo důležité body k atakování čela tabulky. Na lídra z Hodonína vám schází pouhý bod. Jaká je nálada v týmu, pořád ještě přemýšlíte o zlatu?
Nálada v týmu je u nás po takovém zápase samozřejmě dobrá a možnost zlata tu stále je, záleží teď na každém zápase a na tom, zda ještě nějaký tým dokáže Hodonín, lídra tabulky, překvapit.

V 19. kole zajíždíte do Zlína, co od tohoto zápasu očekáváte, na co bude třeba dávat pozor?
Musíme si pohlídat, aby nám soupeř v prvních minutách gólově neutekl, poslední dobou s tím po náročné cestě vlakem máme problém a je pro nás pak velmi náročné ztrátu dohánět.

Jste čtvrtou nejlepší střelkyní první ligy žen s bilancí 6,61 branky na zápas. Očekávala jste před soutěží, že se vám bude takto dařit? Jste se svými výkony a formou spokojená?
Neřekla bych, že jsem to já sama očekávala, spíše to ode mě bylo očekáváno, a to z důvodu stále se snižujícího počtu hráček v našem týmu. Ale vzhledem k mým dřívějším problémům s kolenem jsem s mým výkonem spokojená, i když je stále co vylepšovat.

Střelecky se vám daří, nepřišla nějaká nabídka do vyšší soutěže?
Nabídka z vyšší soutěže nepřišla, uvidíme časem, jestli se nějaká objeví. Pokud ne, určitě to pro mě neznamená zklamání, házenou miluji jako takovou, nezávisle na lize či úrovni.

Ve Slavii Plzeň je hned několik výborných kanonýrek. Cítíte mezi sebou rivalitu?
Rivalita je nejspíše to poslední, co mezi s sebou cítíme. Hrajeme spolu od mala, vyrůstaly jsme spolu a trávily čas jak na trénincích, tak na turnajích a zápasech, prožily jsme spolu slzy štěstí i smutku, což nás stmelilo takovým způsobem, že jsou z nás nejlepší kamarádky. Navzájem se podporujeme jak na hřišti v házené, tak i v osobním životě, a jinak to ani nebude.

Kdo je ve vašem týmu tím největším tahounem a psychickou oporou, když se nedaří?
Největší oporou nám je v těžkých chvílích naše trenérka, která nás zná jako svoje boty, a vždy je schopná nám poradit, a i nás psychicky podpořit takovým způsobem, jako nikdo jiný.

Jak vaši dosavadní házenkářskou kariéru prožívají vaši nejbližší?
Rodina mě vždy podporovala, a to i z důvodu, že máme v rodině více házenkářek. Pravidelně chodí na naše zápasy a prožívají je se mnou, za což jsem moc ráda.

Jak dlouho házenou hrajete? Co pro vás osobně znamená? Máte ještě nějaké házenkářské aktivity mimo 1. ligy žen?
S házenou jsem začala v 11 letech, přivedla mě k ní kamarádka z atletiky. Začátky pro mě byly ale těžké, několikrát jsem přemýšlela o konci, naštěstí jsem se ale brzy dostala do týmu, v jakém hraji dnes, a od té doby je házená nepostradatelnou součástí mého života. Je to v podstatě takový "styl" života, jakým my všichni házenkáři žijeme a který mi přirostl k srdci. Tím mám na mysli časté tréninky a každovíkendové zápasy, bez kterých by mi můj život připadal prázdný, nehledě na již zmíněná přátelství, která díky házené mám. Jiné házenkářské aktivity než je 1. liga žen nemám, ani o nich zatím nějak neuvažuji.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek, ať už jako hráčky nebo fanynky?
Mezi mé vlastní největší zážitky z házené řádím zápasy z dorosteneckého období, které nám několikrát vyhrály mistra ČR.

Co děláte mimo házenou? Čím se zabýváte profesně a jak trávíte volný čas?
Mimo házenou stále studuji, ráda ale trávím čas s přáteli, jezdím na kole či dělám jakýkoli jiný sport.

Doporučila byste házenou mladým děvčatům a proč?
Házenou bych všem holkám určitě doporučila, je to skvělý způsob, jak se odreagovat a zasportovat si a zároveň si i v kolektivu najít nová přátelství.

Máte příležitost oslovit celou házenkářskou komunitu. Jaký bude váš vzkaz ostatním házenkářům?
Užívejte si a hrajte házenou tak dlouho, dokud vám to zdraví dovolí, a hlavně se s ní bavte tak jako my v Plzni. :-)