Před velikonoční přestávkou jste si hravě poradili s píseckými Sokolkami. V rámci 26. kola společné česko-slovenské soutěže vás čekal Sokol Poruba. Na co a koho je třeba dávat si pozor?
Poruba má hodně kvalitních hráček, takže už před zápasem bylo jasné, že si musíme dávat pozor hlavně na spolupráci spojek s pivotem a jejich střelbu z větší vzdálenosti. Bohužel, jen vědět nestačí. Nám se vůbec nepovedl celý první poločas, a i když jsme ve druhé půli hodně zabrali a herně se zvedli, na výhru už to nestačilo.

V tuto chvíli už je jisté, že do českého play-off půjde spolu s Mostem, Slavií Praha a Sokolem Poruba i Zora Olomouc. Koho jste si pro start play-off přála?
Osobně jsem si přála Most, a to se mi také splnilo.

Na svém střeleckém kontě máte v letošní sezóně prozatím 63 branek, což je bilance 2,03 branky na zápas. Jste spokojena se svou letošní formou?
Spokojená být nemůžu, vždy je co zlepšovat.

Kromě interligy nastupujete i v zápasech 1. ligy žen. Jak velký je podle vás rozdíl mezi těmito ligami, kdo z první ligy by si opravdu zasloužil postup?
Podle mě velký. Mám pocit, že některé týmy v první lize nemají tak dobrou fyzickou kondici a na konci zápasu, když už nemůžou, dělají hodně sprostých faulů. Postup by si zasloužil určitě Hodonín, celou sezonu podávají jeho hráčky výborný výkon.

V dresu Olomouce s vámi nastupuje i vaše dvojče, sestra Tereza. Jak těžké je být spolu doma i na hřišti? Nelezete si občas na nervy?
Občas lezeme, ale to je mezi sourozenci normální. Na hřišti jsme od sebe docela daleko tak se to dá vydržet a doma můžu za sebou zavřít dveře. Ale dokážeme si i pomoct a navzájem se podpořit.

V čem je vaše setra lepší házenkářka, a co je naopak vaší doménou?
Má výhodu, že je levačka, ale jinak jsem ve všem lepší já. Jen žertuji, to záleží i na momentální formě každé z nás.

Prošla jste mládežnickými reprezentacemi. Co vám tato etapa vašeho života dala, jak na ni vzpomínáte?
Vzpomínám na ni velmi ráda, přineslo mi to spoustu přátel a mnoho zkušeností, které zužitkuji jak ve sportu, tak v životě.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek? Prožívají s vámi okamžiky radosti i zklamání vaši nejbližší?
Ráda vzpomínám na dorostenecká léta, kdy jsme s panem Lubomírem Krejčířem vyhráli, co se dalo. Několik titulů v řadě, opakovaně Česko-slovenský pohár, v reprezentaci pak 4. místo na ME open v Göteborgu. Nejbližší mě určitě podporuji a vše se mnou prožívají, rodiče se snaží chodit na všechny domácí zápasy a někdy se vyrazí podívat i na utkání venku.

Od kolika let hrajete házenou? Co pro vás tento sport znamená?
Házenou hraji asi od 7 let. Znamená pro mě hodně, díky házené jsem našla spoustu nových přátel, podívala jsem se do různých zemí a naučila mě více zodpovědnosti a tolerance.

Nepřemýšlíte do budoucna o zahraničním angažmá?
O zahraničí zatím nepřemýšlím, ráda bych nejprve dokončila studium.

Co děláte, když nestojíte s míčem na palubovce? Máte kromě házené ještě další koníčky? Studujete – pracujete?
Studuji obor radiologický asistent na Univerzitě Palackého v Olomouci. Času na další koníčky moc nezbývá, ale třeba v zimě ráda jezdím na hory na snowboard i lyže, poslouchám hudbu a chodím do kina nebo do divadla.

Jak vypadá váš odpočinkový den, čím ho nejraději vyplníte?
Nejdůležitější je pořádně se vyspat. Spánek patří k mým oblíbeným činnostem.

Jaký je váš sportovní sen, který byste si chtěla ještě splnit?
Chtělo by to určitě zase nějakou medaili.