Proto, co jsem v dávné i nedávné době prožil s ženskou házenou, si dovoluji kritiku naší nejvyšší soutěže žen. Byl jsem u zrodu WHIL a byl jsem přesvědčen, že donese výkonnostní skok, když po rozdělení republiky se hrály jen česká a slovenská liga. Myslím, že se tato vize zcela naplnila a především ženská házená v České republice šla hodně nahoru, což dokládají i naše účasti na ME. Bohužel, v posledních ročnících WHIL stagnuje, a snad se výkonnostně propadá. Když vezmu v potaz poslední tři ročníky, tak i pouhý pohled na závěrečné tabulky to dokazuje. Ano, výrazně vyrostla dvě družstva – Baník Most a Iuventa Michalovce. Obě jasně převyšují ostatní. Mnozí řeknou, že mají skvělé podmínky (finanční) a nakoupili špičkové hráčky. To je velká pravda, ale budu s tímto polemizovat.

V ročníku 2008/9 do posledního kola (hrálo se Michalovcích) vedlo WHIL družstvo Veselí. Prohrálo a o bod tak vyhrály WHIL Michalovce. A to Veselí nemělo žádné nákupy hráček, prostě se trénovalo s poměrně úzkým kádrem 14-15 hráček. Další rok Veselí s mým nástupcem potvrdilo, že kvalitní trénink s patřičným objemem nese úspěch a WHIL před Michalovcemi vyhrálo. Když jsem se hrabal v mých záznamech z těchto dob, uvádím jen pár čísel: 400 hodin tréninkové práce ročně, okolo 60 utkání vč. soutěžních, tj. 450-500 hod. Týdenní tréninkový cyklus obsahoval 5 až 7 tréninkových jednotek, včetně přípravných utkání. Když nyní hovořím s trenéry družstev ve WHIL, tak snad jen Michalovce potvrzují, že mají tyto objemy tréninkové práce. Myslím, že ani Most není příliš těmto číslům vzdálen, ostatní družstva jsou v tomto ať již z jakýchkoliv důvodů o 50-40% pozadu. A toto se plně projevilo i v tomto ročníku a vlastně i v předcházejících.

Je vlastně malý zázrak, že Česká republika s trenérem Honzou Bašným dosahuje sice ne úplně ty nejlepší výsledky, ale hra našeho reprezentačního družstva se hodně blíží evropské, tedy i světové špičce. Samozřejmě, hodně velký vliv na naši výkonnost mají hráčky, které hrají ve špičkových evropských klubech. Ovšem zakládat reprezentaci pouze na tom, že máme hráčky v zahraničních klubech opravdu nelze, i když se svět a především Evropa tudy ubírají. Ale to musíme nejdříve hráčky pro tyto kluby vychovat! Cesta vede jen tréninkem, nikdo bez něho nemůže růst. Do zahraničí sice odcházejí hráčky, ale spíše si finančně přilepšit než hrát vrcholnou házenou. Jistě není bez zajímavosti, že v Mostě působí dvě vynikající slovenské reprezentantky.

A nyní se obracím stručně k jednotlivým družstvům:

Iuventa Michalovce. S převahou vyhrály WHIL, ztratily pouze jediný bod v Mostě. Hrají moderní házenou, jsou již ostříleným družstvem v evropských pohárech. Viděl jsem je osobně na těžkém mezinárodním turnaji v chorvatské Koprivnici, kde rovněž prokázaly svou skvělou výkonnost. Zdá se, že v dohledné době nebudou mít ve WHIL velkou konkurenci.

Baník Most. Rovněž drží jasně pozici nejlepšího celku z Česka. U obou těchto týmů jsou skutečností především nadstandardní podmínky, především finanční. S tím je spojen široký kádr hráček, mládežnické kolektivy a tím konkurence v družstvu dospělých. Samozřejmě, že tréninkový objem práce je u obou družstev velmi vysoký. Obě tato přední družstva jsou zásobárnou reprezentací Slovenska a České republiky. Především si však myslím, že u těchto dvou klubů je propracována dlouhodobá koncepce ne na sezonu, ale daleko dopředu.

Duslo Šala. Za oběma družstvy trochu zaostávala, v minulých létech byla jasně nejlepším družstvem WHIL. Zřejmě se řešil v posledních letech generační problém. Přesto patří mezi nejlepší celky interligy i dnes. Také toto družstvo má a mělo výborné zázemí umožňující nejen velký objem tréninků, skvělé a nadšené obecenstvo i vedení klubu. Jsem přesvědčen, že v příštím ročníku bude Šala ještě důstojnějším soupeřem pro první dvě jmenovaná družstva.

Slávia Praha. Očekával jsem, že družstvo bude bojovat jak s Mostem, tak i se Šalou o druhé místo ve WHIL. Určité problémy, výměny trenérů a odchody některých hráček se však podepsaly na rozkolísané výkonnosti. Určitě velmi zajímavý bude souboj o finále českého play-off.

Sokol Poruba. Poměrně velmi dobře si počínala v evropském poháru, ale v domácí soutěži měla tak jako Slávie výkyvy a vedení určitě nebylo s 5. místem spokojeno. Ale i tento klub, podobně jako Šala, má dobré zázemí i podmínky, aby svou výkonnost podstatně zlepšil v novém ročníku.

Zora Olomouc. Probojovala se místo loňského Zlína do českého play-off, což si dala za cíl. Ovšem ve WHIL to byly velmi kolísavé, nevyrovnané výkony, osobně jsem očekával více. Družstvo je pohromadě již delší čas, také trenérsky je velmi dobře obsazené.

Bemaco Prešov. Po vítězství v Partizánském obsadilo družstvo 7. místo a rozhodně bylo pro soutěž přínosem. Osobně jsem velmi zvědav na souboj ve slovenském play - off se Šalou. Družstvo vede velezkušený trenér Daniš, který dlouho vedl právě Šalu.

Družstva na 8. - 10. místě získala stejný počet 19 bodů.

Slávia Partizánské. Určitě se od tohoto týmu očekávalo více. Družstvo mělo některé velmi překvapivé výsledky, ale to jak pozitivní, tak negativní. Řekl bych, že nesplnilo očekávání a jeho umístnění je pro mne zklamáním.

HC Zlín. Konečný výsledek a umístnění je ještě větším zklamáním než u Partizánského. Nějaké vnitřní problémy vedly klub k výměně trenéra a výkony družstva výrazně zaostaly za loňskou sezonou.

SHK Veselí n. M. Obdobně jako Zlín i toto družstvo v průběhu sezóny vyměnilo trenéra a jak se zcela zřetelně ukazuje na příkladu družstev Slávie, Zlína i Veselí, je zde vidět výrazný pokles výkonnosti. Ze zkušenosti vím, že trenér potřebuje určitý čas na poznání hráček, jejich herních limitů a vlastně celého prostředí klubu. Právě na příkladu Veselí je možné vidět, že po delším čase působení u družstva se začnou dosahovat výsledky – Veselí v posledních 4 utkáních ztratilo pouze bod s Porubou a vyhrálo na Slávii i ze Zlínem, nepočítám povinné vítězství v Bratislavě.

HK AS Trenčín. Dá se říci, že se téměř amatérský klub po návratu své odchovankyně Moniky Rajnochové ze zahraničí, pod trenérským vedením její matky, kterou jsem mimochodem tak jako Petru Válovou, bývalou trenérku Slávie, vedl trenérsky, velmi zvedl a produkuje na své poměry dobrou házenou. Určitě vyniká jejich výsledek v Olomouci, kde favorita totálně zaskočily.

Sokol Písek. Podobně jako Trenčín funguje tento tým spíše na amaterské úrovni. Několik let se zachraňuje a ve WHIL hraje dosti podřadnou roli. Obě tato družstva získala jen 9 a 6 bodů. Je jasné, že někdo musí být dole, ale tak výrazný odstup od skupiny střední výkonosti by neměl ve vrcholné společné soutěži dvou států by neměl být.

ŠKP Bratislava. Toto je družstvo, které nemá ve WHIL co dělat. Jde o vrcholnou soutěž a neuhrát ani jeden bod je až ostuda a především pro město Bratislava, které v nedávné minulosti mělo tři špičková ligová družstva, z nichž především Štart a Inter vyhrávala suveréně Československou ligu a další družstvo MDŽ bylo rovněž velmi vysoko. Všechna tato tři družstva byla hlavními dodavately hráček do reprezentace. Určitě je tato situace k zamyšlení ve vedení SZH, když hlavní město Slovenska, bývalou baštu ženské házené, reprezentuje družstvo ŠKP Bratislava, pokud se dá vůbec o reprezentaci hovořit.

Nadcházející zápasy národních play off budou nejen boji o titul mistrů jednotlivých zemí, ale současně také o možnosti hrát evropské poháry. V obou státech to budou zcela jistě velmi zajímavé a doufám i dramatické a kvalitní zápasy, kterých v samotné WHIL mnoho nebylo. Zmiňoval jsem nespravedlivý systém play-out, založený na přidělení bodů dle umístění v základní části (na Slovensku se přirozeně nehraje), play off je naopak systém velmi spravedlivý, i když i zde může dojít ke zranění klíčových hráček Ale hraje se na více utkání a především: play-off se musí hrát s plným nasazením a vede hráčky ke snaze podat v daný den a hodinu maximální výkon. To je ta pravá příprava pro zápasy v reprezentaci!

Jsem připraven snést hodně kritiky na mé hodnocení tohoto i předcházejících ročníků WHIL, ale myslím, že jsem k němu oprávněn vzhledem k mým zkušenostem z házené, kde jsem nepřetržitě vedl profesionálně buď ligová družstva či reprezentace plných 30 let.

Jiří Zerzáň

... působí od r. 1978 ve vrcholných soutěžích (ISKRA Partizánské), vrcholné ženské házené se profesionálně věnoval až do konce sezony 2008-09 (Veselí n.M.), kde svou trenérskou činnost ukončil 2. místem ve WHIL a ziskem titulu mistra ČR. S trenérstvím začínal ovšem již v r. 1965 na Inrteru Bratislava jako trenér dorostenek B, pak žen B, mužů v Uh. Hradišti a 9 let prožil u družstva LETU Kunovice. Na své trenérské cestě posbíral řadu úspěchů: 5x titul mistra republiky se třemi kluby (Zlín, Slávia Praha a Veselí n. M.), 1x titul Slovinského mistra (KRIM Ljubljana), zisk zlatých medailí na MS-B 1981, trenér vícemistryň světa 1986, 5. místo na OH v Soulu 1988, 2x účast na závěrečných turnajích ME – vždy 8. místo (1994 a 2002) s reprezentací ČR.