Míče na házenou
TV COM
Molten akce

Další odkazy

Fotogalerie Archiv

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
27.4.2017 otevřeno: 1906 x

"Každý trenér nám nechal něco svého a jejich výměny nemůžeme vinit za naše čtvrté místo," říká slávistka Pešková

Základní část společné česko-slovenské házenkářské soutěže žen je dohrána. DHC Slavia Praha zůstala po několika zaváháních na čtvrté příčce interligy. Po regeneračním víkendu ve Špindlerově Mlýně mají hráčky chuť poprat se v českém play-off o postup do finále. „Klíčem k postupu bude značné snížení počtu technických chyb, proměňování šancí, do kterých se pracně dostaneme a v neposlední řadě kolektivní výkon, kdy každá hráčka musí splnit své úlohy. Na play-off se těšíme a budeme se snažit finále vybojovat,“ říká k nadcházejícímu programu svého týmu jednadvacetiletá usměvavá studentka fyzioterapie Michaela Pešková.

Po odehrání základní části interligy jste se Slavií skončili na nepopulární bramborové příčce. Je to velké zklamání?
Čtvrtá příčka ve WHIL je jistě vnímána jako zklamání. Před sezónou jsme si kladli cíle vyšší a snad ještě o to více nás to mrzí, neboť bylo v našich silách se umístit alespoň o stupínek lépe. Za klíčový považuji zápas v Prešově, kde jsme zbytečně ztratili body, které nám v konečném zúčtování chyběly a byli jsme odsouzeni k přímému boji o medaili na horké půdě Dusla Šala, která je doma velmi silná a my jsme s obrovským počtem technických chyb a přibývající únavou nedokázali zápas dovést do vítězného konce. Určitě si ale na druhou stranu odnášíme nespočet zkušeností, poučili jsme se, hru jsme rozebrali, a to by nám do blížících se bojů play-off mělo výrazně pomoci.

Které zápasy základní části se vám vysloveně nepovedly?
Dá se říci, že v průběhu celé sezóny se vyskytovaly výkonnostní výkyvy, dlouhodobě nás trápí nízké procento úspěšnosti střelby a obrovské množství technických chyb, které nás sráží. Z hlediska výsledku se nám zajisté nepovedlo utkání v Prešově, které se ukázalo být v konečném součtu zásadní. V ještě živé paměti máme zcela nevydařený zápas v Mostě, kdy naše hra působila bezradně, a i přes intenzivní přípravu na soupeře se nám nepodařilo vzdorovat. Určitě za nepovedený zápas považujeme i ten v Šale před pár týdny, jak z hlediska výsledku, výkonu a navíc ještě ztráty dvou opor týmu z důvodu zranění.

Návrat ze Šaly, kde jste odevzdali bronz, asi moc veselý nebyl. Jak jste se s tímto pozápasovým zklamáním popasovali?
Návrat ze Šaly se nesl v duchu zklamání, do Šaly jsme jeli s odhodláním získat medaili, což se nám nepovedlo a nálada tedy byla spíše ponurá. Během cesty jsme měly čas se pobavit mezi sebou, přebíraly jsme si své výkony v hlavách a hledaly důvody porážky. Trenéři nám po zápase dali volno, byl tedy čas se odreagovat a pročistit si hlavu. Na úterním tréninku jsme si rozebrali příčiny prohry a s o to větší chutí jsme se pustili do přípravy na play-off.

Tato sezóna byla pro tým Slavie náročná také z pohledu několikanásobné výměny na trenérských postech. Myslíte si, že i toto se podepsalo na vašich výkonech a konečném čtvrtém místě?
Je pravda, že není tak obvyklé, aby se během sezóny postupně vyměnil celý realizační tým, ale nepovažovala bych to za větší komplikace. K určitým změnám došlo, každý z trenérů nám „zanechal“ něco svého, ale nemyslím si, že by ty změny, ať už v přístupu k tréninkům či konceptu hry, byly tak značné. A tak si nemyslím, že bychom výměně trenérů mohli jakkoli přisuzovat toto nepopulární 4. místo, a tedy dílčí neúspěch letošní sezony.

V současné době vede tým trenér Richard Řezáč a před začátkem play-off přišel na místo asistenta legendární hráč a dlouholetý trenér nižších soutěží František Štika. Jak hráčkám tato výměna sedla?
Pokud budu mluvit za sebe, jednoznačně hodnotím příchod nového asistenta jako obrovský přínos. I přesto, že s trénováním žen nemá pan Štika příliš zkušeností, má ohromné množství poznatků a zkušeností z mužské házené, ať už z role hráče či trenéra, které nám může předat a nahlíží na pojetí házené trochu jinak než trenéři pohybující se mezi ženami již déle, což vidím jako velkou výhodu. Obrovské pozitivum vidím v jeho smyslu pro humor a zároveň přirozené autoritě. Určitě prospěla tato změna i k náladě v týmu, myslím si, že je vidět i o něco větší nasazení a koncentrace v trénincích.

Semifinálových zápasech vás čeká Sokol Poruba. S jakým cílem do play-off vstupujete? Kde bude třeba více zabrat, abyste si zajistili postup do finále?
Na semifinálové duely play-off se připravujeme již delší dobu, nacvičujeme jak útočné, tak obranné varianty i přechod do útoku, v posledních dvou utkáních jsme měli možnost zkoušet herní varianty a hledat optimální sestavu. Naším cílem je učinit první krok, tedy odvézt si z úvodního utkání v Porubě výhru a mít pak možnost výhrou před domácími fanoušky postoupit do finále. Klíčem k úspěchu bude značné snížení počtu technických chyb, proměňování šancí, do kterých se pracně dostaneme a v neposlední řadě kolektivní výkon, kdy každá hráčka musí splnit své úlohy. Teprve potom budeme moci pomýšlet na úspěch.

Házená vás provází už dlouhá léta. Od kolika let vlastně házenou hrajete? Co pro vás tento sport znamená?
Házená pro mě znamená součást života, obětovala jsem tomuto sportu řadu věcí, ale nikdy jsem toho nelitovala. Házenou hraji od 1. třídy, tedy v podstatě od dětství jsem si postupně zvykala na přibývající tréninkovou zátěž a řád, který s sebou pravidelné tréninky a zápasy nesou, a naprosto mi to vyhovuje. Nejde jen o ten samotný sport a zábavu kolem něj, ale seznámila jsem se s řadou přátel a lidí, se kterými se ráda sejdu i mimo házenou a troufám si tvrdit, že jsem našla i kamarádky, které jimi zůstanou i po odchodu z klubu či ukončení kariéry.

Jste odchovankyní pražských Hájů, teď nastupujete za svůj mateřský klub Slavie Praha. Nepřemýšlela jste někdy o jiném klubu nebo zahraničním angažmá?
Jako každá hráčka, která má ve sportu vyšší cíle nebo chce dosáhnout nějakého úspěchu, jsem o zahraničním angažmá uvažovala. Nabídka však přišla těsně před maturitou a já jsem v tu dobu dala přednost dokončení studia. Určitě tuto možnost i nadále nezatracuji, ale vše je závislé na zdravotním stavu a momentálním výkonu. Co se týče změny klubu v rámci Česka, ať už ve WHIL či nižší soutěži, také to beru jako možnou variantu. Myslím, že je strašně důležité mít ke sportu vztah a měl by plnit určitý druh zábavy a člověka naplňovat. A to, jestli to bude v 2. lize žen nebo bundeslize už je potom otázka priorit a je na zvážení každého, pro co se rozhodne na základě svých očekávání.

Máte za sebou třicet startů v reprezentačním dresu. Jak na léta v mládežnických reprezentačních týmech vzpomínáte? Co vám tato životní etapa dala?
Na mládežnické reprezentace mám hezké vzpomínky. V dorostenecké kategorii to byla v podstatě první konfrontace s tím, jak se házená dělá ve světě a jak na tom jsou hráčky stejného věku z házenkářských velmocí, měla jsem možnost navštívit řadu zajímavých míst, ať už evropskou olympiádu mládeže v Nizozemsku či otevřené mistrovství ve Švédsku. V obou mládežnických kategoriích se sešla dobrá parta a všichni jsme se těšili, že můžeme na chvíli opustit rutinu ze svých klubů a sejít se tentokrát nikoli jako soupeřky, ale jako spoluhráčky a snažit o co nejlepší reprezentaci naší země.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek? Prožívají s vámi okamžiky radosti i zklamání vaši nejbližší?
Za jeden z největších házenkářských zážitků z pohledu hráčky považuji vítězství v 1. lize žen za juniorku Slavie s panem trenérem Červenkou. Určitě nesmím také zapomenout na dvojutkání se švédským Skuru v rámci poháru EHF, kdy se nám i po prohře o 4 branky na půdě soupeře podařilo v naší hale se skvělou atmosférou tento tým vyřadit. Ale určitě bych mohla jmenovat i jakýkoli zápas v Mostě, kde je neskutečná kulisa a zápasy mají skvělý náboj. A z pohledu diváka beru jako největší zážitek návštěvu zápasů ME mužů v Rakousku a zápas ligy mistryň v maďarském Györu. Veškeré zážitky, ať už více či méně radostné, se mnou mí nejbližší sdílí a podporují mě, velmi často jsou přímo v hale nebo zápasy sledují na internetu.

Co dělá Michaela Pešková, když nestojí s míčem na palubovce, studujete - pracujete?
Veškerý svůj čas dělím v podstatě mezi házenou a školu, takže pokud nejsem na tréninku, tak ho trávím ve škole. Studuji druhým rokem fyzioterapii na Fakultě tělesné výchovy a sportu, občas se účastním vzdělávacích kurzů v oboru nebo jezdím na praxe do zdravotnických zařízení.

Jste jedna z mála interligových házenkářek, které poznávají házenou nejen jako hráčky, ale také jako rozhodčí. Proč Jste se rozhodla absolvovat seminář k licenci rozhodčích?
V rámci klubu nám bylo nabídnuto školení licence D, tak se nás pár rozhodlo to zkusit. Vlastně ani nevím konkrétní důvod, proč jsem se pro to rozhodla, ale přijde mi velmi přínosné, ať už pro jakéhokoli hráče či trenéra, se dostat do této role a podívat se na to i z druhé strany. S licencí D jsem odpískala se spoluhráčkami pár mládežnických turnajů a v případě, že najdeme volný čas, rády se zajdeme odreagovat a navíc si přivydělat. Nedávno jsme si licenci rozšířili na licenci C, takže se nám otevírají nové možnosti k získávání zkušeností. Každopádně jsem z pozice hráče změnila úhel pohledu a vnímám rozhodčí trochu jinak a snažím se na hřišti mírnit své emoce, protože z vlastní zkušenosti teď vím, že to není vždycky tak jednoznačné, jak to ze střídačky či z hlediště vypadá. 😊

Máte kromě házené ještě další koníčky? Jak vypadá váš odpočinkový den, čím ho nejraději vyplníte?
Můj odpočinkový den nejčastěji trávím v rodinném kruhu či s přítelem a poměrně dost závisí na náladě, v jakém rozpoložení se zrovna nacházím. Po náročném týdnu třeba letní přípravy si odpočinkový den užiji válením se v posteli, koukáním na seriály a pasivním odpočinkem. Někdy mám zase chuť si zasportovat, vyrazíme na kolečkové brusle, na badminton nebo jen na procházku. Velmi ráda odjíždím z Prahy na chatu, kde si užívám přírody a vesnické pohody.

Vzpomenete si na nějakou házenkářskou situaci, která ve vás bude vždy vyvolávat velké emoce?
V podstatě veškeré výše zmíněné významné zážitky ve mně vyvolají obrovské emoce. V těchto případech, ať už titul s juniorkou, či zápasy evropského poháru jsou spojovány s vlnou pozitivních emocí. Sport ale není jen o těch radostných emocích, takže určitě vzpomínky na nějaké zranění či nervozita před prvním utkáním v nejvyšší soutěži jsou velmi emotivní a stojí za zmínku.

Co byste vzkázala dětem, které se rozhodují o tom, jaký sport si vybrat?
Dětem a zejména jejich rodičům bych doporučila, aby své děti do ničeho nenutili, aby dali svým dětem možnost si rozhodnout, čemu se chtějí věnovat, stejně tak jako to bylo umožněno mně. Sport musí představovat pro člověka zábavu, jedině tak si může vytvořit citový vztah a chuť se mu i nadále věnovat. Všem, kteří svůj sport už našli, přeji hodně úspěchů a silné vůle k dosažení svých cílů.

 

Foto: archiv hráčky
 

 

WHIL semifinále ČR - 1. kolo - rozpis

Sokol Poruba - Slavia Praha 29.4. 14:30
Zora Olomouc - Baník Most 29.4. 17:30

WHIL semifinále ČR - 2. kolo - rozpis

Slavia Praha - Sokol Poruba 6.5. 18:00
Baník Most - Zora Olomouc 6.5. 18:00

WHIL semifinále ČR - 3. kolo - rozpis

Slavia Praha - Sokol Poruba 7.5. 17:00
Baník Most - Zora Olomouc 7.5. 18:00