Druhé kolo MOL ligy přineslo několik zajímavých výsledků. Určitě, aspoň dle mého názoru, byly nejzajímavější zápasy v Šale a v Ostravě. Šala nastoupila proti Mostu a dá se očekávat, že oba týmy, jako již tradičně, budou bojovat o čelo tabulky. Pokud bych si před zápasem typovala, tak bych vsadila na vyrovnaný zápas, který dopadne ve prospěch Šalanek. Nakonec tomu průběh přesně odpovídal, až na konečný výsledek, kdy Most dokázal v Šale získat dva body. Toto vítězství by mohlo být v konečném součtu dost důležité, protože ze Šaly se budou body odvážet těžko.

Přibližně stejný průběh byl k vidění v Otravě, snad jen s tím rozdílem, že Slavia si po celou dobu udržovala vedení a situaci si zkomplikovala až ke konci zápasu. Tady bych vyzvedla výkon Ostravy, že to holky nezabalily a do poslední chvíle se snažily s výsledkem něco udělat. Ale byla by škoda pro Slavii, kdyby takto rozehraný zápas neproměnila ve vítězství.

Ani v jednom případě se nechci zabývat jednotlivými výkony hráček, ačkoliv se v obou zápasech našly hráčky, které prokázaly, že mají formu. Ale házená je kolektivní sport, kde dost často ti, co nejsou tolik vidět, odvedou neméně důležitou práci. Za zmínku stojí i výsledky v Prešově a v Písku. Myslím si, že by Prešov mohl v letošním ročníku překvapit a zaskočit i papírově o dost těžší soupeře, což teprve ukáže až průběh soutěže, ale tato remíza by mohla být pro Olomouc cenná. Naopak si myslím, že Písku by ten bod, co se mu nepodařilo získat doma proti Veselí, mohl chybět. Ale je ještě brzo dělat nějaké závěry, nechme se překvapit, co nám letošní ročník přinese.

Ačkoliv bych se možná měla zabývat pouze hodnocením kola, dovolila bych si trošku zapolemizovat nad jednou věcí, které jsem si v lize všimla. Za čtyři roky, které jsem strávila v zahraničí, se liga hrozně moc změnila, respektive obměnila, což je samozřejmě přirozený vývoj. Mě však zaujalo věkové složení. Přijde mi trošku škoda, že už se v lize tolik neobjevují zkušené hráčky, jako tomu bylo v dobách, kdy jsme začínaly my. Je jasné, že se hráčky snaží dostat do zahraničí a pokud se jim ta možnost naskytne, měly by to zkusit. Ale tady mluvíme o tom „produktivním“ věku, kdy se jedná o talentovanou nebo už vyzrálou hráčku, která je ve své „top formě“ a chce zúročit své zkušenosti na mezinárodní úrovni. Ale dříve se hráčky, které končily v zahraničí, dost často vracely do domácí soutěže a mohly tak předat dál to, co se naučily. Možná se to nezdá jako tolik podstatná věc, ale dle mého názoru bylo toto střetávání generací velice dobrou školou pro ty (pro nás, kdysi) mladé. Každý, kdo už na hřišti „má něco za sebou“ (kulantně řečeno :-)), ví, že dravost mládí ne vždy stačí a ta zkušenost, kterou může někdo předat, posouvá hráčky vždy o krok dále. Což si samozřejmě uvědomíme, až když už jsme mezi těmi, co „mají něco za sebou“. Samozřejmě, že tuto situaci lze jen velice těžko ovlivnit, vždy záleží na rozhodnutí nebo i možnostech dané hráčky, která se ze zahraničí vrací. Já toto vidím jako jistý „handicap“, který by byl určitou přidanou hodnotou naší nejvyšší soutěže, ale jistě se najde řada lidí, kteří mi budou oponovat nebo to nepovažují za důležité. To už je asi věc názoru.