V úvodu jen krátké shrnutí výsledků, které už „tiskem“ samozřejmě proběhly. Souboj Trenčína s Bánovcemi, Šaly s Porubou a Písku se Slávií nepřinesl žádné překvapující výsledky. Poruba byla Šale první poločas vyrovnaným soupeřem a poločasový výsledek tak ovlivnily zejména neproměněné šance na straně ostravských hráček, druhou půli si pak domácí tým už pohlídal. V Písku se výsledek ve prospěch Slávie rodil více méne jednoznačně, i když druhý poločas byl vyrovnaný. Vedení v poločase vysokým rozdílem dost často podvědomě svádí k určitému uspokojení a nezřídka se stává, že to vede k nemilému překvapení, což se, naštěstí pro Slávistky, nestalo.

Co se týče těch tří zbylých zápasů, tak ve dvou případech se dle mého názoru jedná o přakvapivý výsledek a v tom třetím bych se zaměřila na jistou skutečnost, kterou jsme mohli v tomto zápase vidět. Ve svém prvním hodnocení jsem se zmiňovala o tom, že by Prešov mohl v této sezóně překvapit a zatím se mu to docela daří. Šestá příčka, na které se v současné době slovenský celek pohybuje, je pro mě osobně milým překvapením. Uvidíme, co přinese další vývoj tohoto ročníku. Veselí, které je momentálně sedmé, se postaralo v předchozích kolech o opravdu velké překvapení, když doma porazilo Michalovce, ale i výhra na půdě Olomouce je pro veselské hráčky velice cenná.

Zápas Mostu s Hodonínem výsledkově určitě překvapením nebyl, ale tady bych se zaměřila na jednu věc, jež mě při pohledu na zápis z utkání napadla, a která bude spíše směřována k široké veřejnosti než k té odborné, která vidí házenou ve větším měřítku. V první řadě bych chtěla Annamarii pogratulovat ke skvělému výkonu a popřát jí, co nejvíce takových zapasů a zdůraznit, že následnující polemika vychází z mých vlastních zkušeností a není směřována na nikoho jiného. Dovolila bych si malinko strhnut fenomén nejlepších střelkyň a vyzdvihnout ty, co pro ně (nás bývalé střelkyně) pracují a přesto se jim toho uznání třeba tolik nedostává. Je jasné, že vždy bude vidět v první řadě to, kolik kdo dá gólů. Házená je pro spoustu lidí zajímavá právě proto, že v ní padá dost branek. Ale všichni víme, že je tam celá řada dalších činností, které jsou pro úspěch (výhru) důležité, ne-li dokonce důležitější. Teď budu mluvit z vlastní zkušenosti. Představme si, že takových hráčů je na hřišti 6, ementál je v tu chvíli proti takové obraně naprosto celistvý sýr, myšlenka v útoku veškerá žádná, technické provedení 0. Trošku s nadsázkou řečeno, ale tak by to prostě bylo. V pojetí moderní házené, kdy se největším trendem stává důraz na obranu, by to určitě k ničemu nevedlo. A tady přichází rozhodující úloha těch, kteří mají na starosti „černou“ práci, která okem diváka a fanouška až tak vidět není. Chtěla bych touto cestou jejich práci vyzdvihnout, protože, ačkoliv to zřejmé na první pohled zřejmé není, bývají právě oni klíčovými osobnostmi důležitých zápasů a přesto si většinou tu „smetánku“ slíznou ty, které měly práci o dost jednodušší.