Zpočátku ale nebylo jisté, jestli klub podá přihlášku do příštího ročníku MOL ligy. Nakonec ji prezident oddílu Jan Šmrha podepsal v poslední možný termín. Jádro družstva žen tvoří házenkářky HK Slavia Plzeň doplněné talentovanými dorostenkami DHC. Zástupci týmu tuto skutečnost oznámili veřejnosti na tiskové konferenci 31. května.

Trenérka Jana Galušková poskytla rozhovor novinářům: „Když bylo jasné, že za podpory města, kraje a sponzorů ufinancujeme start v MOL lize, rozhodli jsme se přihlásit do nejvyšší soutěže. S hráčkami jsme se navíc shodli, že když si postup vybojovaly, tak je třeba si nejvyšší soutěž vyzkoušet,“ říkala Galušková.

Jak se změní tým?

S HC Plzeň jsme se domluvili na hostování zatím dvou hráček – Petry Drozdové a Venduly Šelaisové. Absolvovali jsme jednání s pražskou Slavií, odkud je možnost hostování dorostenek i hráček z prvního týmu, například Evy Svobodové. V kádru by se mohly objevit také hráčky Písku.

Kolik by se muselo sejít sponzorů, aby se Veronika Galušková vrátila ze Slavie, čímž by se zkompletovala rodina?

(smích) Tak to nevím. Myšlenka jejího návratu padla. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale Veronika je o level výš. Přejeme jí hodně úspěchů v Praze. Sestry a sestřenice (Dominika a Linda Galuškovy hrají za DHC Plzeň, pozn.red.) se na vzájemné utkání vůbec netěší (smích). Bude to takové zvláštní.

Jste připravené na to, že už to nebude jen o výhrách?

Určitě. Bavili jsme se o tom, že holky jsou zvyklé vyhrávat, ale v MOL lize to o vyhrávání určitě nebude. Neříkám, že do zápasů chceme nastupovat odevzdaně, ale když prohrajeme, tak aby to bylo se ctí.

Vraťme se ještě k sezoně v první lize. Její začátek vám příliš nevyšel. Byla to jakási daň za spojení dvou klubů?

Ano, navíc jsme první zápas hrály derby s HC Plzeň. Holky byly nervózní, protože derby je hodně o emocích. Nebyl to dobrý zápas, což se ukázalo i na výsledku. Na druhou stranu nám to ukázalo, v čem je potřeba se zlepšit, co změnit a jaká představa se nepovedla.

Kdy se to zlomilo?

Chvíli trvalo než si starší děvčata zvykla na mladší a opačně. Aby si začala důvěřovat, že to zvládnou a mohou se na sebe spolehnout. Starší děvčata byla zvyklá na jiný herní styl, hrát v šesti sedmi lidech. Mladší holky byly zvyklé více střídat. V tom byl rozdíl a holky se musely naučit, že to funguje jinak. Řekla bych, že se to zlomilo po třetím utkání. Holky měly za sebou více tréninků a příprav.

Statisticky jste neměli nejlepší útok, ale ani obranu. Dohromady to ale fungovalo.

Ano, fungovalo. Je to tím, že nesázíme na jednu hráčku. Na hřišti máme šest lidí schopných vstřelit gól. Všechny holky jsou schopné dávat góly a mají odpovědnost a částečně „drzost“ do toho jít, vzít to na sebe a nepřehazovat to na jednu jedinou hvězdu.

Kdy jste se začali bavit o prvenství v lize?

Potichu jsme o tom začali mluvit, když jsme se dostali na první místo a odskočili HC na čtyři body. HC Plzeň zaváhal, ale my jsme vyhráli v dosud doma neporažených Ivančicích. Tam se to zlomilo.
 

Plzeňský deník