Páté vítězství v Českém poháru v šesti letech. Další trofej je doma.

Ano, konečně opět úspěch. Byla to první šance v této sezóně vyhrát nějakou trofej a máme ji. Říkal jsem hráčkám před zápasem, že letošní kalendářní rok byl velmi úspěšný – hlavně jeho jarně-letní část. A tu třešničku na dortu že bychom mohli nasadit dnes. Nasadili jsme ji.

Pro tento hodně omlazený tým je to první trofej, byť se možná čekalo, že by to mělo přijít až později…

Jsem šťastný, že nemusíme čekat tak dlouho. Upřímně, čekal jsem, že to bude těžké. Ale dokázali jsme zápas otočit na naši stranu. Myslím, že jsme v zápase dominovali a jsem za to velmi šťastný.

Co tento úspěch pro tým znamená? Je to jakési uklidnění pro zbytek sezóny? Že si tým už něco splnil?

Souhlasím, je to uklidnění. My jsme už potřebovali nějaký úspěch. V Poháru EHF to bylo v podstatě do jasné. V MOL lize nás prohry velmi bolí, hlavně ta ve Veselí. A tento tým potřebuje takový impuls, náboj. A ten se dostavil.

Dá se říct, že toto byla dosud nejtěžší trofej? Vybojoval si ji tento mladý tým.

Je to hodně těžká trofej. I samotný systém této soutěže je těžký. 20. prosince jsme hráli čtvrtfinále, potom semifinále. A to v období, kdy reprezentace byla ve Francii a tým prakticky tři týdny nebyl pohromadě. Je těžké se na to připravit a jsem rád, že jsme to zvládli. Tyto mladé hráčky musí využít každý den, každý trénink.

Sobotní semifinále bylo dost o nervy…

Ale zase se ukázalo, že i toto bylo důležité. Dva roky zpět jsme s Porubou prohráli velmi nešťastně a jsem rád, že letos se štěstí přiklonilo k nám. Sedmičky jsou loterie, to je vabank. Bylo důležité ten zápas dobře zvládnout, ale věděl jsem, že dnes to budou hráčky zvládat lépe. Že je to psychicky nabudí do finále.

V čem je tým tedy tak dobrý? Jaké jsou ty jeho silné stránky?

Přes to všechno, že máme velmi mladý tým – opravdu až neuvěřitelně mladý – jsme už mentálně velmi silní. Tým si dobře rozumí, funguje chemie v družstvu a každá hráčka našla svou úlohu v týmu. Ano, svým způsobem to tahá Sára Kovářová, ale každá hráčka si v týmu našla svou pozici a to je velmi důležité.

Jak vás baví sledovat růst těchto holek?

Mně to dělá obrovskou radost. Už dříve jsem hodně pracoval s mládežnickou kategorií a umím to odhadnout. Jejich herní i životní disciplína je obrovská. Pracuje se s nimi opravdu velmi dobře.

Jaké jsou tedy cíle týmu dál v sezóně? Na interligové vítězství to už asi nevypadá. Co české play-off?

Ano, přesně tak to je. V českém play-off je to reálné, Michalovce jsou se svými zkušenostmi momentálně někde jinde. My musíme postupně posouvat náš tým řekněme v týdenních cyklech zápas od zápasu tak, aby takovýchto náročných zápasů odehrály co nejvíce. Abychom se potom úspěšně objevili zase v nějakém finále…

Ještě jednu trofej byste tedy chtěli…

Samozřejmě, bylo by špatně, když bych po šesti získaných titulech prohlásil, že letos to necháme Slavii. To ne. Samozřejmě, že ho chceme. Bude to těžký boj, ale mám dobrý pocit z toho, jak tým roste.