„Je to pro nás velmi důležité vítězství. Hrály jsme venku, navíc soupeř nemá špatný tým. Dokáží překvapit. O to víc jsme rády, že jsme zápas takto zvládly,“ těší Minárčikovou.

Asi se nečekalo, že v Hodoníně vyhrajete o devět branek, že?

Čekalo, nečekalo… Samozřejmě jsme si myslely, že to bude o dost těžší zápas. Hlavně z toho důvodu, že utkání hrajeme na půdě soupeře, kde je to vždy velmi náročné. Navíc Hodonín měl za sebou dobré zápasy. Porazil Slavii, remizoval s Dunajskou Stredou. Doma potrápil Most i Šaľu. My jsme navíc nastoupily v trochu jiném složení. Přišly jsme o zraněnou levou spojku Hubovou, takže jsme musely trošku překopat sestavu a zapojit se musely Ševčíková po zranění a Mizerová. Celý týden jsme se na těžké utkání připravovaly, nakonec zápas pro nás dopadl na výbornou.

Co derby rozhodlo?

Asi zodpovědný týmový výkon. Vycházely jsme z dobré obrany. Holky dřely, makaly. Navíc jsme do gólu dohrávaly i útočné akce. Z pivota se prosazovala Kříčková, podržela nás brankářka. Prostě utkání nám sedlo.

Na Písek, který nyní drží čtvrté postupové místo do českého play-off, ztrácíte šest bodů. Věříte, že se i v konkurenci Slavie nebo Veselí nad Moravou vyhnete bojům o záchranu?

Nejsem pesimista, ale pozitivní člověk. Vždycky se snažím myslet kladně. I když situace není úplně příjemná, stále věřím, že se do play-off dostaneme. Soutěž je vyrovnaná, stát se může cokoliv.

Ale bodů jste poztrácely už dost. Které porážky vás štvou nejvíc?

Hlavně škoda bodů, které jsme ztratily doma s Pískem a Olomoucí. Oba zápasy jsme mohly vyhrát. Když budu mluvit za sebe, právě v těchto utkáních jsem udělala hodně věcí špatně. Měla jsem družstvo víc podržet. Kdybychom měly o čtyři body víc, bylo by to mnohem lepší.

A co derby ve Veselí nad Moravou, které jste nedohrála kvůli otřesu mozku?

Tam jsem byla někde jinde. (úsměv) Ale vzpomínám si úplně na všechno. Po tom souboji se se mnou roztočil kolotoč a nechtěl se zastavit ani v noci. (úsměv)

Zbytek utkání byl hodně nervózní. Jak byste popsala ten zákrok na vás?

Byl to běžný házenkářský souboj. Domácí Vodná při útočné akci udělala průraz a rukou mi nešťastně trefila do spánku. Byla to shoda náhod. Nic jí nevyčítám. Už se mi to stalo několikrát. Hned jsem věděla, že to bude v pohodě. Už mě do nemocnice ze zápasu párkrát odvezli. (úsměv)

Nemáte někdy chuť kvůli takovýmto věcem s házenou skončit?

Určitě ne. Kdybych po každém zranění měla s házenou končit, tak ji vůbec nehraji.

Jak moc se změnila mezinárodní soutěž za poslední roky?

Hodně. Hlavně když se podívám na ročníky některých děvčat. Řadu z nich vůbec neznám. Některé jsou i o deset let mladší než já. Někdy je to pro mě šok. Je pravda, že se interliga hodně obměnila. Dost holek odešlo do zahraničí, jenom já jsem zůstala. (úsměv)

Úroveň soutěže šla dolů, že?

Když jsem v interlize začínala, hrály v ní bývalé reprezentantky, zkušené hráčky. Měly jsme se od koho učit. Teď většina týmů sází na mladá děvčata. Podle mě šla úroveň kvalitou dolů. Na druhé straně mladší holky to mohou vidět zase jinak. Je dobře, že dostávají šanci.

MOL Liga má nyní reprezentační přestávku. Je program volnější?

Spíš náročnější. Třeba v úterý jsme měli naordinovaný spinning. Ale já jsem tomu ráda. Je dobré nebýt pouze pořád zavřená na hale. Ráda vyzkouším i jiné věci. Ale jinak se připravujeme stejně, jako by byl o víkendu zápas.

Už víte, jak prožijete volný víkend?

Konečně se podívám domů na Slovensko, kde jsem byla naposledy v červnu před dovolenou. Pojedu za rodinou do Hliníku nad Váhom, což je hned vedle Bytči.

Autor: Libor Kopl, Zlínský deník