„Snažím se jim dávat tipy, jak si domácí výuku co nejlépe zorganizovat a jak celkově se vyrovnat s emocemi strachu, úzkosti, paniky či smutku,“ vysvětluje opora olomouckého interligového týmu.

Co vás přivedlo k psychologii?

K psychologii mě přivedla házená, kdy jsem se po zkušenosti s mentální přípravou v juniorské reprezentaci rozhodla, že tento obor chci studovat. Měla jsem původní profesní sen, že se stanu sportovním psychologem, svou bakalářskou a diplomovou práci jsem věnovala právě mentálním předpokladům u vrcholových házenkářů a házenkářek, potažmo možnostem psychologické přípravy ve sportu obecně. Studium psychologie jako takové mi velmi rozšířilo obzory a začala mě zajímat také jiná odvětví této vědy, například právě školní psychologie.

Takže jste se od sportovní psychologie trochu odklonila?

Po studiích jsem se přestěhovala na Valašsko za přítelem, který hraje extraligu házené za Zubří a začala pracovat jako školní psycholožka na jedné střední škole tady poblíž. Svůj původní profesní sen jsem tedy zatím na chvíli odložila, nyní se věnuji školní psychologii, ale nutno podotknout, že mezi školní psychologií a psychologií sportu vidím v určitých ohledech velké podobnosti. Mám totiž možnost pracovat nejen na individuální rovině, ale také s celými třídními kolektivy.

Můžete kvalitně radit i v době, kdy jsou školy zavřené?

Našim studentům poskytuji psychologické konzultace prostřednictvím internetového poradenství nebo po telefonu. To sice není ideální, ale v těchto náročných dnech, kdy spousta studentů ještě neví, jak bude závěr školního roku, maturity a potažmo přijímací zkoušky na vysokou školu vypadat, tak jsem ráda alespoň za tyto možnosti komunikace s nimi.

Olomoucký Deník, Miroslav Mazal

Celý rozhovor čtěte zde