Fotografie k článku jsou pouze ilustrační (autoři: Alex Wipf, Jaroslav Čúrny, Zdeněk Koza), autorka článku: lucie kantůrková

Základní část W.H.I.L.

V základní části Interligy se všechny týmy střetly dvoukolovým systém doma-venku. Celkem tedy na každého z družstev čekalo 26 utkání a v celém ročníku (základní části) jich pak bylo sehráno 182. Dohromady v nich padlo 10.148 branek (průměr 27,8 branek na utkání na jeden tým), což je ve srovnání s loňským ročníkem (jeho základní částí) o 0,6 branky na utkání více. Bráno je samozřejmě v potaz to, že v loňské sezóně startovalo oproti letošním 14týmům jen 12 družstev a tudíž byl tedy i počet utkání nižší (7155 branek vstřelených za 132 utkání).

Konečná tabulka + srovnání s loňskou sezónou

Podíváme-li se na celkovou tabulku, tak i letošnímu ročníku kraloval tým Slavie Praha, který dokázal obhájit loňský celkový triumf. Loni svěřenkyně lodivoda Petra Píny ztratily v celém průběhu 4 body, letos pak našly svého přemožitele celkem čtyřikrát.

Kdyby se vyhlašovali skokani roku, tak letos by mezi aspiranty na tuto trofej patřily hned tři týmy. Celek Zlína, který se po loňské přelomové sezóně a umístění na deváté pozici se ziskem 13bodů vyhoupl až na medailovou příčku pro letošní rok a celkem nasbíral 36bodů. Druhým aspirantem by pak byly Michalovce, kterým se loňská sezóna (aspoň co do pohledu na celkovou tabulku všech týmů) příliš nevydařila. Po základní části obsadily až šestou příčku se ziskem 22bodů, zatímco letos dlouho, a navíc jako jediní, dokázaly šlapat na paty suverénní Slavii (kterou dokázaly porazit jak na své palubovce tak na palubovce Pražanek). V konečném součtu pak Michalovcům patří stříbrné medaile a 42bodů. A třetím týmem v řadě je pak celek nováčka z Bánovců nad Bebravou. Ten ve své premiérové sezóně obsadil šestou pozici se ziskem 31bodů. Ponechme pak stranou to, že celek je to nesmírně zkušený a jeho kádr nemá s nováčkovským příliš co do činění a mluvme tedy pouze řečí čísel.

Nemůžeme vynechat ani opačný pól tabulky a tedy týmy, kterým se letos až tak nedařilo. Bohužel mezi ně patří i dva české celky Veselí nad Moravou a Olomouce, i když prvně jmenovaný musíme opět brát striktně jen řečí čísel (a tentokráte jen s ohledem na celkové umístění!). Oba moravské týmy určitě toužily po lepší pozici, když Veselí nad Moravou obsadilo v loňské sezóně stříbrnou příčku a Olomouc pak zkompletovala sbírku cenných kovů pro české týmy bronzovými medailemi. V letošním roce si Veselí po základní části připisuje pátou příčku (byť je to z konečného hodnocení kruté, neboť od bronzové medaile tým trenéra Sabadky dělil pouhý bod!). Olomouc pak ze třetí pozice klesla na sedmou příčku. Oba celky si ale dokázaly splnit základní cíl v podobě postupu do českého play-off. I v této kategorii pak můžeme hodnotit tři celky, když nejvýraznější pád zažil loňský mistr Slovenska, celek ŠKP Bratislava. Tým zmítaný problémy různého charakteru v průběhu sezóny opustila řada zkušených hráček a ten tak sice zachránil letošní play-off, ale otázkou zůstává, jaký bude jeho osud v další sezóně.

Porovnání umístění + zisku počtu bodů v letošní a loňské sezóně

- pozn. v loňské sezóně startoval v soutěži celek Interu Bratislava, který ale po sezóně sestoupil a místo něj se do soutěže kvalifikoval tým Bánovců nad Bebravou, na české straně byly pro tuto sezónu nováčky celky Mostu a Poruby.

Ohlédnutí za vystoupením jednotlivých celků

Slavia Praha

Hodnocení jednotlivých týmů nelze začít nikým jiným než vítězem letošní Interligy, pražskou Slavií. Slavii se podařilo takřka neuvěřitelné a po roce obhájila ještě s větším přehledem než tomu bylo loni interligový triumf. Nic na tom nezměnily ani dvě porážky v posledních kolech a kdo jednou sám aktivně na takovéto úrovni sportoval, tak nemůže připustit, že by se snad Slavia na poslední dvě kola s vědomím zajištěnosti titulu tzv. vykašlala nebo soupeřům body jen tak odevzdala. Slavia si svoji první porážku připsala až ve dvanáctém kole, kdy domácí prohrou s Michalovcami dovolila aspoň částečně zdramatizovat boj o letošní interligový trůn. Jinak si ale suverénně klestila cestu letošním ročníkem soutěže, když nezaváhala na jinak horkých půdách Trenčína, Olomouce, Šaľy ani Bánovců. Ve výčtu jejích výsledků pak s výjimkou domácí porážky od Bánovců nenajdeme ani těsné výsledky, které by naznačovaly něco o pověstném štěstí červeno-bílých hráček. Slávistky si prostě titul zasloužily a dokráčely k němu neohroženným způsobem s hrdostí sobě vlastní.

Zlín

Celek Zlína si před sezónou dával za cíl umístění v horní polovině interligové tabulky. Tento plán mu po loňské, pro tým výsledkově nepříliš uspokojivé sezóně, vyšel dokonale a zlínské házenkářky si na krk mohou pověšit bronzové medaile. Ke střelkyni Poznarové, která se stala nejlepší kanonýrkou Zlína v základní části, přišla před sezónou Štěrbová, která se 123brankami přispěla k úspěchu a přestože Zlín do poslední chvíle bojoval o třetí příčku hned s dvojicí dalších klubů (Veselí nad Moravou, Šaľa), podařilo se mu dosáhnout výrazného úspěchu. K tomu mu určitě napomohlo velice cenné vítězství na půdě Michalovců, body z Bánovců nebo z Olomouce se také jen tak nevozí a své určitě sehrál i moderní trend házené, který svým svěřenkyním ordinuje trenér Dušan Poloz. Ten v průběhu letošní sezóny zvažoval svoje další setrvání u týmu, takže uvidíme, zda překročení dílčího cíle převáží misky vah na stranu pokračování na zlínské lavičce (pozn.autorky: je vidět, že platnost některých zpráv je doslova hodinová, neboť čerstvá informace hovoří o tom, že trenér Poloz o víkendu podepsal smlouvu s norským týmem mužské nejvyšší soutěže Baekkelaget Oslo a ve Zlíně tak pokračovat nebude). Pro play-off to nevypadá dobře s Helenou Štěrbovou, která si v zápase se Slavií poranila již operované koleno a je dost dobře možné, že sezóna pro ni předčasně skončila.

Veselí nad Moravou

Veselí před sezónou přivedlo do svého kádru tři zkušené házenkářky (Súkenníková, Drotárová, Tomečková). Zatímco Tomečková byla využívána především pro svoji defenzivní činnost, tak brankově se prosadila především rychlonohá Súkenníková, která ve dvojici s Chmelařovou tvořila obávané duo pro rychlý protiútok trestající každou chybu soupeře. Když se k nim přidaly dvě velezkušené házenkářky Fleková (nejlepší střelkyně Veselí se 144brankami) a brankářka Černá (patřící do desítky brankářek s nejvíce zákroky v soutěži), nemohlo se ve Veselí hrát o nic jiného než opět o příčky nejvyšší. Ta medailová týmu o jediný bod utekla, o to více pak můžou mrzet domácí bodové ztráty ze zápasů se Šaľou, Slavií nebo Michalovcami. Přesto je jeho umístění velice dobré, i když v ideálním případě by si vedení určitě přálo výhodnější pozici do semifinálového boje play-off.

Olomouc

Umístění v horní polovině Interligy, tak zněly předsezónní ambice olomouckého klubu, který před začátkem letošního ročníku opustilo několik zkušených hráček (namátkou Tomečková, Hrbková, Selucká, Uličná, Dostálová, Vašková). Do pomyslného limitu se Hanačky vešly, když sedmým místem zakončily horní polovinu interligové tabulky. Navíc se pak musely do posledního kola strachovat o svoji účast v českém play-off, kde svoji definitivní účast potvrdily až vítězstvím v posledním kole nad týmem Mostu. V průběhu celé sezóny hráčky pod vedením trenéra Malínka střídaly výhry a porážky a základní část ukončily s vyrovnanou bilancí dvanácti výher – dvanácti proher. Drama do posledních chvil pak svým fanouškům „zaručily“ nečekanou domácí prohrou s rivalem na čtvrté postupové místo do play-off Pískem, aby nakonec mezi českou elitou nechyběly. To již ale celku chyběla zraněná Lucie Fabíková, která v sezóně prokazovala pověst jedné z nejzkušenějších házenkářek, které po českých palubovkách momentálně běhají.

Písek

První z jihočeských klubů letos zřejmě nebude sezónu hodnotit pozitivně. I když, zajíce je potřeba počítat vždy až po honu a teprve po skončení sezóny tak bude vedení bilancovat, co vše se povedlo nebo nepovedlo a to především s ohledem na kádr, který mají v Písku k dispozici. Mohli bychom jen zopakovat slova píseckého trenéra Jana Salače, který vyjmenovával osm hráček do pole, které měl ve druhé polovině soutěže k dispozici. A s takto úzkým kádrem se prostě nejvyšší soutěž a současně evropský pohár hrát nedá. Písek, který si před sezónou kladl za cíl skončit v první polovině interligové tabulky, nakonec obsadil devátou pozici a ani výhra v Olomouci tři kola před koncem mu nakonec nepomohla k vytouženému play-off. Tento dílčí neúspěch si tým částečně vykompenzoval startem v evropském poháru, kde měl slibně nakročeno až do semifinále této soutěže, kam ale nakonec nedokázal dokráčet. Nyní tak na Písek čekají „jen“ boje v play-out.

Most

Spokojenost naopak může zářit z tváří zástupců mosteckého klubu, který si po úspěšné sezóně v 1.lize vybojoval v baráži právoplatné místo mezi česko-slovenskou elitou. Rozjezd „Černých andělů“ byl poněkud těžkopádný, hráčky si jen těžko zvykaly na to, že v Interlize je každá jejich chyba potrestána a že jim již neprojde nedůslednost v obraně, která se dala omluvit úspěšnou ofenzivou tak jako tomu bylo v 1.lize. K obratu zavelel největší přestup sezóny, kdy do Mostu přišla z finančními problémy zmítaného ŠKP nejlepší slovenská rozehrávačka Petra Beňušková a Most pod její taktovkou osm zápasů ze čtrnácti vyhrál a částečně tak zamíchal i kartami pro čtvrtého účastníka play-off. Vedle ní pak pookřály i ostatní hráčky, kterým zodpovědnost v podzimních duelech až příliš svazovala ruce a Most se především na domácích palubovkách prezentoval lehkou a bezstarostnou házenou. Naučí-li se jeho házenkářky podobné výkony podávat i na hřištích soupeřů, můžeme se těšit na zvýšení konkurenceschopnosti mezi česko-slovenskými oddíly pro příští sezónu.

Poruba

Druhým českým nováčkem se díky rozšíření soutěže na osm českých účastníků stala Poruba. Ta na začátku sezóny přitahovala především mediální pozornost a to táhnoucím se nedořešeným problémem ohledně přestupu dvou olomouckých hráček Selucké a Hrbkové. Již předtím se klubu podařilo získat třetí házenkářku Zory Tomečkovou a vedení tak dalo náležitě najevo, že v nejvyšší soutěži nechce hrát podřadnou roli. Svoje první body získala Poruba na domácím hřišti v očekávaném duelu dvou ambciózních nováčků, celkem si pak v základní části připsala šest výher a co je pro Porubu důležité, dokázala čtyřikrát bodovat s celky, se kterými se nyní střetne v play-out. To jí zaručuje jistotu setrvání v soutěži i pro příští ročník a splnění předsezónního cíle. Bude určitě zajímavé sledovat, k jakému posílení pro příští sezónu v kádru trenéra Chrastiny dojde, neboť vedení klubu se určitě nebude chtít spokojit s postavením, které si Poruba po této sezóně vybojovala.

Jindřichův Hradec

Těžká přetěžká sezóna čekala na Jindřichův Hradec a vedení klubu si toho bylo velmi dobře vědomo. Před sezónou z týmu odešly dvě kvalitní hráčky, spojka Kupková do Mostu a brankářka Doláková do Poruby a trenéru René Kumpánovi tak nezůstalo nic jiné než se plně spoléhat na odchovankyně z Jižních Čech. Již loňská sezóna mohla pro J.Hradec znamenat poslední sezónu v nejvyšší soutěži. Po neúspěšné baráži se klub s Interligou už rozloučil, ale rozhodnutí o rozšíření počtu týmů jej nakonec ve WHIL zachovalo i pro sezónu letošní. Bohužel ani v té se mu nepodařilo vyhnout se tomu, kde nechce skončit žádný z klubů, a to v pásmu sestupu do nižších házenkářských pater. J.Hradci se podařilo bodovat jen dvakrát a k jejich smůle byly obě výhry s týmy ze Slovenska, které jim v play-out nepomohou. Do toho tak J.Hradec vstupuje s nulou na svém kontě a v případě sestupujícího je již s téměř 100% jistotou rozhodnuto, že černého Petra si vytáhne právě jihočeský celek.

V našem článku jsme hodnotili pouze české kluby, větší prostor pak jednotlivé týmy dostanou po skončení sezóny, kdy se k sezóně 2010/2011 vyjádří již přímo i jejich trenéři.